Nový web Libor Friedel s blogem

(Konečně) osobní web

 

AKTUALIZACE 21.12.2017

Nastala opět změna! Odešel jsem od Wix a weby liborkoucuje a liborfriedel jsem odstranil. Přímo ve WordPress jsem spustil zabezpečený vlastní web s blogem.

https://www.liborfriedel.cz

web-libor-friedel

Navštivte nový web https://www.liborfriedel.cz

 

Stránky Život 50+ zůstávají jako historická připomínka mých prvních krůčků a učení se.

 

 

 

 

 

Tak jsem si „osahal terén“, odhodlal se, odvážil se a dočkal se. Dnes jsem si zprovoznil web pod vlastní doménou

http://www.liborfriedel.cz

Je to osobní stránka s blogem. Navazuje na Život 50+, se kterým jsem vydržel 1 rok. Nechám se překvapit. Tady je náhled titulní stránky.

Web_Libor_Friedel

Titulní stránka http://www.liborfriedel.cz

Zvu vás k návštěvě. Posledních pár příspěvků z tohoto blogu je paralelně i na novém. Život 50+ bude sloužit k odkazům na to, co bylo publikováno za uplynulý rok.

SRDCE nechť všem buší tak, jak má!

Život 50+ a blog 1+

Život 50+ běží vesele dál, blog Život 50+ má dnes přesně 1 rok (první příspěvek jsem publikoval 25.3.2015 v 18:28 hod.). Čas na změnu. Čekám na přechod nového webu na osobní doménu. Sem se budu vracet a navigovat na obsah, který za ten rok vznikl. 29.3.2016 jsem se dočkal a spustil osobní web s blogem na http://www.liborfriedel.cz.

52 článků, to jsem před rokem ani nepředpokládal.

Jak dopadlo „osahávání terénu“?

  • Teoretickou zásadou a poučkou je „najít si cílovou skupinu“. Tuto poučku jsem ani nechtěl dodržet. Navíc jsem neprováděl žádnou cílenou propagaci či dokonce celý ofistikovaný internetový marketing. Byla to zkouška, zda budu schopen něco sdělit písemně, když jsem se desítky let živil hlavně povídáním a nasloucháním.
  • Blogger by zřejmě měl mít něco jako publikační plán. Mi se to občas podařilo, dokonce mám seznam námětů na článečky „od Šumavy k Tatrám“, ale většina byla intuitivní. Tématická roztříštěnost do rubrik je tím, co upozorňuje na možnou cílovou skupinu. 50+1 experiment jsou pokusy „barevné“, takže „roztříštěné“. Lépe se mi psalo o obyčejných věcech a legraci, než o vážnějších tématech. Myslím, že volnější články byly i čtenější. Uvidím, zda jsem se pro nové pojetí weblogů poučil. I tak je to jen zlomek toho, čemu se věnují zástupy profesionálů.
IMS

Strategie internetového marketingu aneb jak si nás Google a jiní vychovávají k obrazu svému. Až z toho jde hlava kolem. Zdroj: Pinterest

  • Článek do 300 – 500 slov, to je pro mě „bolest“ a příležitost se učit a zlepšovat. Nevyhovuje to mému komplexnímu „puzení“ a hledání vzájemných vazeb mezi tématy, perspektivami, rolemi apod. Na druhé straně jsem nedávno dostal od jednoho amerického bloggera, kterého sleduji, upozornění na nový článek, který měl 5000 slov. Myslím, že než poučky o počtu slov, je důležitější příběh, nejlépe s hlavou a patou. U marketingově orientovaných příspěvků to mnohdy postrádám. V tom si obdiv zaslouží tzv. copywriteři. Některé profese našich předků zanikají či zanikly, jiné vznikají a vznikat budou. Semlel jsem zde pár věcí, leč nebyl cílem prodej. Ale i to si chci vyzkoušet.
  • Díky blogu Život 50+ jsem se pustil i do rodopisného psaní na MY ROOTS. Kořeny (rodopis) jsou tématicky jednoznačněji zaměřeny než Život 50+. Mnohdy mě více bavil/baví (protože je to introvertnější). Ze čtenářského ohledu pravděpodobně i „úspěšnější“. Ssmočil jsem si prsty na Facebooku a Google+ a opustil tak zavilé internetové introvertství. (Dokonce jsem se záměrně zůčastnil nějakých síťovacích akcí v reálném světě, který leží mimo zónu pohodlí introverta).

Metodicky je to tedy spíše ve stylu „zapomeň na všechna pravidla a poučky“. Jsou zde však (kromě narušení internetového introvertství) i další, praktické přínosy.

  • Díky 20+1 experimentu a sdílení jsem „vstal z gauče“. Že budou na blogu příspěvky o běhání, to jsem si původně nemyslel. Mám před sebou na stole „čirou náhodou“ kartu Ohnivého Medvěda Zdeňka Webera, která má název ČIN. Co na ní stojí napsáno?

Vstaň z gauče a ze svého smrádku a teplíčka

a začni se činit v oblasti života, ve které je třeba tvých činů, tvé činnosti.

Nakopni se k činu.

Karty

Karty Ohnivého Medvěda.

  • Činil jsem se v některých experimentech. Ty jednorázovější šly snadněji, do některých mě trochu přešla chuť, některé jsou asi zbytečné, o mnohých jsem nepsal. Skóre – 11/50, další probíhají, protože nejsou jednorázové (běžecký trénink, koučování, čtení anglických knih…). Neopouští mě pocit, že je to spíše pro takové ty mladé, nezkušené, ambiciózní. Že chlap ve zralých letech si nemusí nic dokazovat a sdílet. Ale je to zábava a práce s hranicemi. Tak v tom zkusím pokračovat. Dokonce mám občas ohlas, že to někoho inspiruje.
  • Čtení jako jeden z experimentů je obohacující. Seznam 100 anglicky psaných knih se ukazuje, že stojí trochu bokem toho, co ještě čtu za jiné knihy v češtině (i angličtině), odborné i beletristické. Takže si teď nejsem jist, zda kromě již zveřejněných 50 titulů dám v plen další seznam. Na osobním i profesním blogu pro to mám každopádně stránku. Nechám(e) se překvapit.

S vědomím jakéhosi „sdílení“ v zádech to byl trochu jiný rok, než všechny ty předchozí. Baví mě nazírat na život pohledem SRDCE a jít touto cestou. Tak dojde kromě životního blbnutí i na profesní a strategické blbnutí. Nejsem si však jist, zda s akceptováním pouček mistrů marketérů. Marketing mi připadá umělý, neautentický. Asi bych se jim měl zabývat, když mě vůbec nepřitahuje. Koneckonců, je to i jeden z experimentů, které jsem si vybral. Před rokem jsem zmiňoval marketingový titulek Objevte 5 zásadních prvků své životní cesty.

  • Sebe-vědomí
  • Radost
  • Dary
  • Celistvost
  • Elán

Když budete objevovat i vy, budu rád. SRDCE by mělo lidi spojovat. Děkuji moc, pokud jste občas na blogu a čtete příspěvky. Hezké svátky jara.

Gaudencia

Keltský svátek jarní rovnodennosti byl Alban Eilir. Zdroj: Gaudencia

O mostech v našem životě (a ke knize Riche Horwatha)

„Mosty znám už dlouhý čas…“

Co se vám vybaví, když se řekne MOST nebo MOSTY?

Město v Severních Čechách (a vtip o tamním pivovaru a nealkoholickém pivu Pito Most)? Mosty u Jablůnkova? Karlův most nebo nějaký jiný? Písnička Mosty od Karla Zicha a Lenky Filipové? Možná se vám vybaví válečný film Most přes řeku Kwai (1957)…

Karluv_most

Karlův most v Praze. Pro mnohé důvěrně známý obrázek. Stavba mostu započala v roce 1357.

Které mosty považujete za nejkrásnější? Po kterých mostech jste se zatím prošli? Přes které mosty jste jeli autem, na kole nebo vlakem? Jaké jste měli dojmy a pocity? Co vás bavilo a vzrušovalo? Z čeho jste měli obavy? Kolik mostů jste za sebou spálili?…

Na symbolickém mostu jsme každým okamžikem všichni. Jde o most, spojující minulost s budoucností. Most, který vede ze včerejška k zítřku, most od zrození ke smrti, most od místa, kde se nacházíme, k našemu cíli… Účelem obrazů a analogií je, aby rozechvěly představivost. Most jako život, život jako most… Tak dotoho!

Ač většina z nás za sebou nemá stavební školu, zkoušku z pružnosti a pevnosti, statiky a další, jsme architekty a staviteli vlastních mostů života.

Harbour_Bridge_Sydney

Harbour Bridge (The Coathanger) poblíž Opery v Sydney, Austrálie.

Rich Horwath této analogie využil ve své knize o strategii. Mě přitahuje její osobní pojetí. Mám na mysli osobní pojetí strategie. Pojďme se za knihou velmi krátce poohlédnout. V češtině by její název zněl „Strategie pro vás: stavíme most k životu, který chcete“.

K doplnění úvodních otázek na zamyšlení mě napadají ještě další, které se sem hodí a vyplývají z knihy:

  • Procházíte se po vlastním mostu nebo po mostu, který postavil někdo jiný?
  • Víte kam most, po kterém jdete, vede?

Autor mi připomněl principy, jež učil Stephen Covey. Princip prvního a druhého vytváření. Chce-li se kdokoli z nás procházet po vlastním mostu zvaném Život, měl by si jej postavit. Sebe-vědomě nebo nevědomě. Postavit most je druhým (fyzickým) vytvářením. Chceme-li to mít po svém, je zapotřebí vlastního prvního vytváření (vlastní představy o životě, ne cizí). Potřebujeme kreativitu, přemýšlení, kreslení, plánování…

Viaduc_de_Millau

Viaduct de Millau, Francie. Výška – 343 m.

Osobně jsem přesvědčen, že klíčem je právě první vytváření, které probíhá v hlavě a srdci. Do jaké míry je každý z nás architektem vlastního mostu/života? Je nespočet těch, kteří rádi navrhnou (a postaví) mosty pro druhé… ke svým vlastním cílům. A je hezká řádka těch, kterým to vyhovuje a po mostu, vedoucím k cílům druhých se vydají. Než…

…třeba zjistí, že jsou na tom podobně jako Gravina Island Bridge na Aljašce, přezdívaný Bridge to Nowhere – most, který nikam nevede. Jeho výhodou je, že nebyl nikdy realizován, ani s rozpočtem 398 mil USD.

Gravina_Island_Bridge

Gravina Island Bridge. Most, který nikam nevede.

Bohužel však jsou mosty-životy lidí, které nikam nevedou. A to je ohromná škoda (i škola).

5D – Pět kroků k mostu

Horwath (2012) ve své knize rozvíjí 5 kroků, jak si takový životní most postavit.

  1. Zvolte, kam chcete svůj most umístit. Objevte to správné místo. (Discover)
  2. Představte a zvolte si styl svého mostu. Chcete, aby byl podobný jako mosty jiných? Nebo se chcete odlišit a mít svůj most unikátní? (Differentiate)
  3. Vyberte pro svůj most vhodný materiál. To vyžaduje rozhodnutí. (Decide)
  4. Navrhněte svůj most. (Design)
    • Není mnoho mostů v přírodě, které by vznikly samy od sebe. Nechávám na každém čtenáři, aby si rozvinul vlastní představu o tom, co jednotlivé kroky znamenají. Možná jen pro malou kontrolu a zpětnou vazbu – zde je autor u akčního plánu. Jak využít dostupné zdroje, které vás dovedou k cíli (= na druhý břeh / na konec mostu)?
    • Tento krok zahrnuje také stavbu mostu.
  5. Po svém mostu se projděte. Nastává zatěžkávací zkouška (Drive)

Vidíte, že jde o anglickou slovní hříčku, tentokrát hrající si s písmenem D.

Tower_bridge

Tower Bridge na Temži, symbol Londýna. Anglická „stavební hříčka“.

Každému kroku je v knize věnována jedna kapitola. Místo citace nástrojů a technik (vize, cíle, hodnoty, analýza… myslím, že je většina z vás zná, ale ne všichni využívají) si dovolím malý ilustrativní vtípek z knihy.

  • Hlas GPS: „Prosím zadejte místo.“
  • Někdo: „Rád bych vydělal hodně peněz.“
  • Hlas GPS: „Cíl je neplatný. Zadejte konkrétní místo.“
  • Někdo: „Dobrá. Rád bych vydělal 10 mil. USD.“
  • Hlas GPS: „Přepočítávám… Předpokládaný čas dojezdu na místo – 127 let.“
  • Někdo: „Cože? Ne! Musí být přece rychlejší cesta.“
  • Hlas GPS: „Přepočítávám… Jeďte půl míle k nejbližší trafice a kupte si los.“

No a tak to je. Předpokládám, že žádného komentáře netřeba.

Kniha nás vede k připomenutí osobní odpovědnosti za utváření našich životů. Principy platí i pro firemní strategie. Celá analogie se podle mě docela hodí i pro vysvětlení strategie zaměstnancům. Ostatně důležitým prvkem pojetí osobní strategie je dialog a diskuse.

Osobní most

Jako konzultant a lektor jsem byl ve spoustě firem a s mnoha manažery měl možnost poznat a pracovat s jejich a na jejich strategiích. Ve svých začátcích jsem spolupracoval s dánskou společností TMI, jejímž zakladatelem byl jeden ze světových guru kvality, Claus Moller. TMI rozvíjela koncept osobní kvality, charakterizovaný následující větou:

„Osobní kvalita je základem všech dalších kvalit.“

Ponte_Vecchio

Ponte Vechio, Florencie, Itálie. Jako jediný ve Florencii přežil 2. světovou válku.

Parafrázovat lze motto o osobní kvalitě do jiného, které reprezentuje jedno z mých přesvědčení a svým způsobem i mou misi jako mentora a kouče:

„Osobní strategie je základ všech dalších strategií.“

Každý holt máme svůj most po kterém kráčíme.

Golden_Gate

Golden Gate Bridge, San Francisco, USA. V době otevření (1937), nejdelší most na světě.

A což takhle třeba „rodinný most“? Včera jsem na Facebooku viděl krátké video. Ptali se dospělých manželských párů, s kým významným by chtěli jít na večeři. manželé se radili, odpovídali… Padala jména samých celebrit. Pak se na totéž ptali dětí. Téměř bez výjimky chtěli na večeři jit děti s rodiči. To byly jejich „celebrity“. Jejich mosty vedly k rodičům. Mosty rodičů vedly k celebritám… Závěr si uděláte určitě sami.

„Já stavím mosty, v tom je ten vtip…“

Závěrečné otázky už vlastně zazněly. Jaký je ten váš most? Zamlouvá se vám? Navrhli a postavili jste si jej sami? Kam vede? Visí na vzdučných zámcích nebo má pevné základy a ukotvení? V čem se liší od ostatních mostů? V čem je unikátní? Přemýšlejte, bavte se a nestyďte se napsat do komentářů „jak to máte“.

P.S.

Pro povzbuzení své imaginace můžete zkusit i jinou analogii. Představte si život jako MOŠT. Jak si jej připravíte, aby vám chutnal? Jaké ingredience použijete? Jak budete „mošt-život“ lisovat, aby měl šťávu? Sdílejte postupy.

Zdroje:

Great_Belt_East_Bridge

Great Belt East Bridge, Dánsko. Délka – 6,79 km.

10 přínosů po 6 měsících pobíhání po vlastních nohou – 2. část

Dalo vám předešlých 5 přínosů (nejen) běhání nějaký smysl?

  1. Rozšíření zóny pohodlí
  2. Zlepšení péče o tělo
  3. Nový náhled na komunitu běžců
  4. Získání nových kamarádů
  5. Uvědomění si vlastního pokroku

Doufám, že ano. Dnes mám avizovanou 2. část. Není to „zbytek“. Mezi touto desítkou nemám priority. Přínosů je určitě více než deset. Myslím, že je to zajímavá otázka pro vaše komentáře.

  • Jak byste přínosy seřadili podle vlastních priorit?
  • Co byste doplnili nebo vypustili?

Každý jsme jiný, každý to máme jinak. Tento pohled je můj osobní (v naději, že je i trochu inspirativní). Takže pojďme na další přínosy…

6. Vyplaví se vám endorfiny a budete mít Radost

Mozková chemie funguje, ať už to přepálíte nebo nepřepálíte. Jsem „hobík“, od svého běhání se snažím nemít přehnaná očekávání. Je to krásné téma ke koučování – jak si toto (= nemít přehnaná očekávání, která nás brzdí) můžeme přenést do osobního/profesního života, který mnohdy vyplňují očekávání jiných? Je to téma – často zabalené do mnoha úhledných balíčků a nápisem „osobní rozvoj“, „profesní růst“, „naše štěstí“ apod. Jak se nenechat zatlačit očekáváními druhých? Jak být autentický? Jak mít Radost z toho (všeho) co děláme? Jak mít radost, když někdo stojí u výrobního pásu automobilové linky? Jak si nestěžovat, když Radost zrovna v tu chvíli nepřijde?… Nejsem si jist univerzální odpovědí a řešením. Jist jsem si endorfiny a Radostí, když se mi něco podaří.

Endorfiny jsou obvykle spojeny se zátěží, zátěž se (obvykle) nachází mimo zónu pohodlí… A jsme zpět u přínosu č. 1. Naše očekávání, i když nejsou přehnaná, mohou ležet mírně za zónou pohodlí. Rozšířením zóny komfortu se jim „přiblížíme“. Po jejich naplnění je zase posuneme dále.

Myslím, že tak je možné „být víc v klidu“. Akceptovaný cíl (reálné očekávání) nás spíše dovede k akci a PO-KROKU, než příliš vysoko nasazená laťka. Ve skoku vysokém (nebo o tyči) si atleti laťku postupně zvyšují, nejdou hned na maximální výšku. Tak je to i s hranicí zóny pohodlí a jejím rozšiřováním. Jejím překonáním se spustí endorfinová mozková chemie. Nejprve je cesta, pak dosažení cíle.

7. Zlepší se vám (soustředění na) dech

Neběhám (zatím?) se sluchátky a hudbou (natož mluveným slovem) v přehrávači. Od „funění“ se snažím přejít k vědomému dýchání, nádechům nosem, hraní si s dechem, jeho rytmem. Zpětnou vazbou je občas „píchání v bocích“. Když se dostaví, dělám něco blbě. Dýchání v dynamickém pohybu je pro mě přijatelnější, než dýchání v klidu (např. při meditaci). Proto raději běhám sám, při konverzaci mi dýchání moc nejde. Při soustředění na dech a rytmus lze také lépe zvládnout nudnější pasáže (asfaltová cesta, nezajímavá krajina…), pokud při výběhu taková situace nastane. Dech je „automatickým návykem“. Je snadné mu nevěnovat pozornost. Jde ale o základ běhu. Spojitost s pobytem na čerstvém vzduchu je nasnadě. No a pak už je jen krok k „vyčištění hlavy“.  Běžící Buddha se tématu také věnuje.

Bezici_Buddha

DOPORUČUJI! O běhu a meditaci.

8. Vyčištíte si hlavu

Se soustředěním a dechem souvisí i obligátní „vyčištění hlavy“. Není to „vymytí mozku“ během běhu. Je to péče o tělo (mysl i ducha). Doma, při pokusech o meditaci, mysl zklidňuji mnohem obtížněji, než při běhu. S dechem a vyčištěním hlavy to mám podobně i při plavání. Jsou tam drobné podmínky, zejména pokud jde o pestrost a překvapování těla novými podněty. To vnímám jako dobré „čistící přísady“. Jaké jsou ty vaše?

20160124_120910

Čistič hlavy a posilovač svalů nohou – výběhy do kopců. Údolí Polančice, směr Liduščiny studánky, 24.1.2016

9. Poznáte přírodu (a zajímavá místa)

Někde se dostanete autem, někde na kole a někde pouze po svých. Měl jsem to ve stylu „autem statisíce kilometrů, pěšky nic moc“. S fázemi „pěšky“, „klusem/během“ si lze pohrávat. Běhat (v hobby provedení) znamená vnímat přírodu a okolí. Za 6 měsíců a 450 km po různých trasách jsem viděl a poznal mnoho krásných míst v okolí domova. „Úchylka“ některých běžců je fotit zajímavá místa a pasáže kudy běží, a pak fotky sdílet. Alespoň někdy. V tom nejsem výjimkou. Mám radost, když vidím místa, kde běhají druzí i když se mohu o ukázku přírodních krás s ostatními podělit. Krásných míst je spousta. Navíc, technologie a sociální sítě takové sdílení podporují.

Facebook Poodří – Moravské Kravařsko mě „vyhecoval“, ať z výročního proběhnutí kousek natočím. Asi to s vámi zatřese.

https://plus.google.com/+LiborFriedel/posts/a5tMXD1WuwZ?pid=6256007742560415474&oid=109565520092270055660

10. Zjistíte, jak to máte se soutěživostí (s druhými)

Jste soutěživí? Jste extroverti nebo introverti? Jste závodní nebo tréninkový typ? K jakému věku soutěživost patří? Kde je hranice?

Běh je na vzestupu popularity. Ve větší nebo menší míře komercionalizace existují možnosti soutěžit na různých závodech – s amatéry, profíky, hobíky, v různých kategoriích, vzdálenostech, profilech trati… Je řada argumentů proč se zúčastnit (či ne). Příležitosti pro soutěživce jsou velké co do kvantity i kvality. Myslím, že každý potřebuje sám nalézt rovnováhu, do jaké míry chce soutežit s druhými a do jaké se sebou samým. Právě podle toho, jak vnímá a odpoví si na shora položené otázky.

Michal Tučný ve skladbě Na to mám zpívá o starém muži, který pořád bere těžkou práci. V písni je text: „…Můžu se měřit jen sám sebou a na jinýho nesázím.“ Mi to připadá docela moudré. A vám?

Zkouším poznávat atmosféru závodů. Obvykle mám chuť do příště spíš zlepšit pocit z běhu a čas, než přímo umístění. Možná se to změní. Jako expert na benchmarking jsem měl před lety raději srovnávání toho, co kdo dělá, aby dosáhl dobrých výsledků (tzv. procesní benchmarking), než srovnávání, čeho kdo dosahuje ve výsledcích (výkonový benchmarking). První (= proces, cesta) je podmínkou druhého (= výsledku). Proto rozvíjím koncept, kterému říkám životní skórekoučování na toto téma. (Nejen) běhání nás v tomto mnohému naučí.

„Bonus“

Uvedené přínosy jsou v různé míře případné i pro další sporty a koníčky. Nejde o žádná tajemství. „Bonusovým přínosem“ je, že  běháním se dá pomáhat. Každý si může najít způsob, který mu vyhovuje.

Jak to je u vás? V čem spatřujete přínosy běhu/běhání (pokud běháte)? Jaké další argumenty byste uvedli? Do jaké míry je to podobné, pokud vyznáváte jiné sporty nebo koníčky? Podělte se v komentářích.

Ať vám to běhá!

10 přínosů po 6 měsících pobíhání po vlastních nohou – 1. část

27.2.2016 bylo pro mě malé výročí. Uplynulo 6 měsíců ode dne, kdy jsem nazul běžecké boty a poprvé „vyběhl“ na okruh Vrchpolím k „tréninku“. Povzbuzen přáteli a tím, že jsem přežil 1. běh Olbramicemi, jsem zvládl 1,6 km a šel domů.

Půlroční výročí jsem oslavil výběhem kolem rybníků v CHKO Poodří. Chtěl jsem dosáhnout „plnoletosti“, tak jsem si naplánoval trasu 18 km. Podařilo se. Zhruba ve stejném tempu, v jakém jsem před 6 měsíci oběhl okruh 1,6 km.

18

18 km kolem jistebnických rybníků v CHKO Poodří. Zdroj: Endomondo

Co mi „postavení se na vlastní nohy“ a rozběhnutí přineslo? Tady je 10 přínosů (argumentů, důvodů…) s odstupem 6 měsíců. Přínosy nejsou seřazeny podle žádných priorit. Celý článek by byl dlouhý, tak jsem jej rozdělil do dvou dílů.

Třeba pro sebe v něčem najdete malou inspiraci.

1. Rozšíříte svou zónu pohodlí

Omílaným mottem je, že „život začíná tam, kde končí zóna pohodlí“. Zónu komfortu si s sebou neseme životem každý sám. Je to jakási neviditelná bublina, která nás obklopuje. V závislosti na různých situacích, v nichž se nacházíme, se neustále rozšiřuje. Roli zde hrají 3 prvky:

  • Návyky – v zóně návyků strávíme nejvíce času, tam to známe. Proto jsem měl koupené tretry přes rok v botníku. K návykům se přidávají naše přesvědčení. Na FB koloval nádherný obrázek – azurově modré nebe, na něm pouze jediný, nepatrný obláček. Pod tím byl text: „Dnes nemohu jít běhat, bude pršet.“ V druhém roce mých „výmluv“ mě podpořila zlomená ruka, pak přišla i patní ostruha. Dva měsíce před svým vyběhnutím, jsem kvůli ní sotva chodil a došlapoval na pravou nohu. Návyky a přesvědčení nám poskytují obvykle dostatečný zásobník výmluv.
    • Není od věci občas udělat inventuru takové vlastní zásobárny a trochu je přebrat, zbavit se nepotřebných a prošlých zásob (= návyků a přesvědčení).
  • Akce – kde začíná akce, končí návyk. Kde má skončit (starý) návyk, musí začít akce, nejlépe série akcí. S tím je spojeno riziko a jisté neznámo. Ostruhu na patě jsem začal na doporučení mazat (= akce) mastí na kravská vemena. Vnitřní logiku to pro mě nemělo, ale pomohlo to. Pak jsem přišel (= akce) na závod v sousední obci Olbramice. Neměl jsem žádná výsledková očekávání. Když startér zvolal „Start!“, tak jsem vyběhl (= akce).
    • Akce vers. očekávání. To je podle mě bod, na který je dobré se soustředit. Zkuste sami prozkoumat, zda a jaká očekávání vám občas brání nebo bránila v akci.
  • Nepohodlí – je narušitelem naší zóny pohodlí. Když jsem se vydal do závodu v obci, bylo jasné, že zažiju (pro mě) velké nepohodlí, nebudu moci popadnout dech, budou mě bolet nohy, měl jsem obavu, jestli vydrží koleno… Za nepohodlím v cíli však číhaly endorfiny a Radost. Stačilo málo přes 30 minut v zóně nepohodlí. A pak šup zpátky (klobása a pivo). Ale… zkušenost (přežil jsem, koleno vydrželo, dech se vrátil do normálu…) posílila odhodlání pokračovat.
    • Někdo naději na vystoupení ze zóny komfortu pohřbí setrváním ve starých návycích a přesvědčeních (neprovede akci), jiný ji zničí tím, že ze zóny komfortu napoprvé vystoupí na příliš dlouho, získá špatnou zkušenost a pak má obavu se do zóny nepohodlí vrátit.
Zona

To, co je „magic“ se obvykle nachází mimo zónu pohodlí.

Jak to máte vy? Kde a v čem to drhne – v návycích, akci nebo nepohodlí?

2. Zlepšíte péči o tělo

Jak se zvyšovalo občasné nepohodlí, uvědomoval jsem si, že to je tělu potřeba vrátit. Nejsem už mladík. Úplně jsem se s tím ještě nepopasoval (dostatek spánku, méně sladkostí…), ale vířivka, plavání, sauna… to jsou příjemné zážitky, pěkně v zóně pohodlí. Vnímám, že jsem více „v těle“, věnuji mu více času, péče i plánování. Vazeb a propojení na jiné přínosy je spousta. Záměrně opomíjím další zdravotní důvody (i argumenty „pro“ a „proti“ běhu). Platí, že „tělo je chrám duše“… Jim Rohn kdysi říkával: „Přece nejsme vandalové, abychom přišli do chrámu a začali tam záměrně ničit jeho vybavení“.

3. Nově nahlédnete na komunitu běžců

Míval jsem pocit, že běžci jsou někdy trochu „mimoni“. Ještě pořád mám třeba problém s pochopením toho, když čtu podobné sdílení jako „Dnes nádherný výběh 30 km, v pohodovém tempu 5:00 min./km, získané převýšení 600 m“ apod. Běžci jsou komunita, která vás přijme, bez ohledu na aktuální výkonnost, podpoří vás, motivuje, sdílí… Je to pestrá všehochuť lidí, kteří každý nějak začínal a neuběhl 30 km napoprvé, neběžel napoprvé tempem 5:00 min./km. Když jsem se stal na FB členem skupiny Běžci a pochlubil se, že jsem se v 51 letech zvedl z gauče a „uběhl“ 1,6 km, byl jsem zaskočen a překvapen množstvím pozitivních ohlasů. I takových typu „takového tátu bych chtěla mít, ten můj by to neudělal“. Běžci nejsou marketéři. Žádná velká „tajemství“ nedělají. Primárně nehrají „role“. Ví, že pro většinu nováčků přijde „aha efekt“… a endorfiny. Už to pro mě nejsou „mimoni“.

4. Získáte nové známé, kamarády a přátele

S komunitou souvisí i to, že poznávám nové lidi a doufám, že tento proces bude pokračovat. Narušuje totiž mou zónu pohodlí a návyky introverta. Je to osvěžení, potkávat lidi jako „lidi, kteří běhají“, po letech potkávání lidí v „rolích“ různých manažerů, ředitelů, profesorů apod. Myslím, že běžec je blíže své identitě (viz. pyramida neurologických úrovní), než manažer čehokoliv. Je to „Tomáš“, ne „Tomáš, manažer výroby z firmy ABC“. Celé to „voní“ více člověčinou než manažerštinou.

Mattoni_Freerun_stromecek_2015

Mattoni Freerun, Komenského sady Ostrava. Zdobení vánočního stromu (pak následoval výběh). 22.12.2015

5. Uvědomíte si jasně svůj pokrok

Pokrok nastává POté, co uděláte první KROK. PO prvním kroku, uděláte druhý KROK, PO něm další KROK a… máte POKROK! Krok PO KROKU. Pojí se to s cílem. Tím mým je experiment (č. 13) – zaběhnout do 55 let půlmaraton v Ostravě. Teď už ve mě hlodá konkretizace v jakém čase. V mlhavé dáli je výzva typu maraton, dokonce i soukromá zkouška triatlonové kombinace (tři disciplíny během jednoho dne).

Mnoho návodů a doporučení ve sféře osobního rozvoje končí výzvou „jděte do akce“, „udělejte první krok“ apod. Opakování je v tomto smyslu opravdu matkou moudrosti.

PO (zvednutí se z gauče)…, když udělám (tento)… první KROK, tak.. (co se stane).“

(Doplňte vlastní kombinace dle libosti).

Takové uvědomění si vlastního pokroku je dobrá součást Sebe-vědomí.

Vzpoměl jsem si na písničku Každý kluk od Katapultu, kde zpívá Jiří „Dědek“ Šindelář: „Každý kluk by chtěl hrát rock, tak udělej první krok. Vezmi přece kytaru a uč se hrát, tak uděláš první krok.“ Akce podle tohoto návodu (= hraní na kytaru) mě čeká.

Fender_Squier

Fender Squier doma na stojanu čeká na můj „druhý“ první krok.

Dalších 5 přínosů přijde za pár dnů. Pokud vás nějaké napadají, podělte se v komentářích. Ať jste začátečníci jako já, nebo pokročilí běžci či „hobíci“ v něčem jiném. Díky.

 

Totální ponoření… do vody i do života

Voda…

Jsem dosud ortodoxní prsař. Mám tím na mysli svůj oblíbený, zažitý a jediný používaný plavecký styl.
21. února jsem byl na kurzu plavání metodou Total Immersion® (úplného ponoření). Je to ladný způsob plavání (všemi styly), jehož cílem je minimalizovat „boj“ plavce s vodou a maximalizovat účinnost plavání s využitím vody jako podpory a přítele.
Název úplné ponoření mi přijde výstižný a univerzální. Je pro vás lepší s životem a věcmi „bojovat“ nebo se do nich „úplně ponořit“? Taky jsem v životě míval období, kdy jsem se „úplně ponořil do sraček“. Pak člověk potřebuje jinou metodu – rychlého vynoření.
Jak se dalo očekávat – a v průběhu kurzu se to ukázalo – ono „úplné ponoření“ není jen tak. Má své fáze a dílčí pohyby, které je třeba nacvičit. Ve hře je zkrátka více prvků. Ty se potřebujeme naučit vzájemně vyvážit a sladit je. Pak vypadá výsledek nádherně. Sami to posuďte ve videu zakladatele Total Immersion®, Terryho Laughlina (letos oslaví 65 let).

…je život

Pro život platí v podstatě totéž. Totálnímu ponoření se v jistém slova smyslu věnuje i americký pozitivní psycholog s krkolomným maďarským jménem Mihaly Csikszentmihalyi. V jeho případě však nejde o plavecký styl, ale stav stav flow (plynutí). Stav optimálního prožitku na cestě ke štěstí a nalezení smyslu života. Podle Csikszentmihalyiho (s.16):
„Optimální stav vnitřního prožívání nastává tehdy, když je naše vědomí uspořádáno. K tomu dochází, když svou psychickou energii – nebo pozornost – investujeme do realistických cílů a když naše schopnosti odpovídají dané příležitosti k akci.“
Onu neděli se mé vědomí, ve smyslu pozornosti a fyzické energie, ukázalo v bazénu v Ostravě-Bartovicích, jako neuspořádané. Uspořádat to, jak se pohybuje vedoucí ruka, co dělá a jak se pohybuje druhá ruka, hlava, trup a nohy, bylo nad možnosti mého Sebe-vědomí a plaveckých návyků.
Jesterka

Bazén v Ozdravném centru Ještěrka, Ostrava-Bartovice. Zdroj: http://www.sareza.cz

Návyky

Připomnělo mi to tzv. realistické cíle. Pro plavání je (můj) motiv jasný. Chodím do bazénu plavat 60 minut. Rád bych za tu dobu ve volném tempu buď uplaval více než obvyklé 2 km nebo bych chtěl uplavat 2 km, avšak za výrazně kratší dobu. Leč zažité prsařské návyky nelze překonat pouhými dvěma hodinami nových cviků a jejich krátkým trénováním. Smysluplný celek a ladný pohyb ve vodě se vyvine systematičtějším tréninkem. = Budováním návyků!
Každý máme řadu různých rutin a návyků, kterými (protože jsou zažité) ne-vědomě „bojujeme“ s plynutím života. Často jsou to malé věci, pravděpodobně vypadají malicherně, ale brání nám v optimálním prožívání. Lze dokonce předpokládat, že jsou umísteny v naší hlavě a mysli. Je to o stylu. Když zrovna v životě „plavete prsa“ nemůžete očekávat, že budete tak rychlí, jako „životní krauler“.
Ve vodě (v hloubce, kde jsme nedosáhli na dno) probíhalo jedno cvičení. Účelem bylo kopat střídavě nataženýma nohama dopředu a dozedu a mít ruce spuštěné podél těla s cílem nenechat se potopit. Při správném provedení vás kopy udrží nad hladinou. Bez pomoci rukou bych se utopil, protože mi prsařský návyk velel buď „šlapat vodu“ nebo kvedlat nohama na všechny strany a ne pouze dopředu a dozadu. Trenérka Katka to viděla, tak mě na tento pro mě smutný fakt upozornila. Vyzkoušejte!
Poučení lze (nikoliv snadno) převést do života, životních návyků a výdeje životní energie. Budu rád, když se o ně podělíte v komentářích.

Potřeby, Dary, talenty a schopnosti

Nejen pro potěchu Archimédovu, jsme specifické cvičení věnovali rovněž nalezení individuálně vyhovujícího náklonu trupu. Žádný univerzální mustr typu „nakloňte trup o x stupňů“ a bude to ono pravé ořechové. Prostě to každý máme jinak.
Převedeno do života ve flow – vyplatí se věnovat pozornost tomu, jaké jsou naše individuální dispozice a potřeby (= náklon), aby bylo totální ponoření do proudu života (= stav flow) dosažitelné co nejefektivněji, vědomě a (pokud možno) často.
Když se to podaří a „dělá se to správně“, je to paráda. Akorát to nedělá SE, ale děláme to MY, TY, JÁ… Na ukázkách ze závodů jsme viděli borce totálně ponořené, jak ladně plavou ve své dráze. Kolem nich se v ostatních dráhách „vařila voda“, plácáním, tempy a kopy (= úsilím). Oni spíše pluli než plavali. Jeden z nich si pak také 100 metrů „zaplácal“. Potřeboval zafinišovat. Ne však proti soupeřům, ti byli daleko za ním. On finišoval proti světovému rekordu. Efektivita se projevila. Čím delší trať, tím více bylo znát rozdíl. Dlouhým „plácáním“ se člověk brzy unaví.
Poučení je nasnadě. Život není jen o jednom dni, týdnu, měsíci či roce. Když se životem plácáte, rychleji vás to unaví, než když jím ladně plavete! (A ladně plavete, když si vytvoříte podmínky – tělo, hlava, prostředí… – a úplně se do života ponoříte).

Tak do toho!

Tak jsem si řekl, že to budu trénovat a skládat po kouscích. Svůj experiment č. 15 „Naučit se bruslit dozadu“ jsem odložil (stejně jsem byl tuto zimu na bruslích jen jednou) a nahradím jej experimentem totálního plavání – „Naučit se volný styl způsobem totálního ponoření“.
Běh má podobnou „ladnou“ alternativu. Říká se jí Chi-running. „Chi“ (čchi) je v čínském pojetí základní  energií, hybnou silou života. Elán a energii k životu prostě potřebujeme!
A o to jde. O optimální prožívání, optimální způsob plavání, běhu… (když naše SCHOPNOSTI a Dary, odpovídají PŘÍLEŽITOSTI K AKCI). Tak vám přeji mnoho optimálních prožitků.
Co způsobuje že se občas „plácáte“ v životě? Kdy zažíváte onen stav optimálního prožívání? A vlastně… jak v tom všem „plavete“? Napište do komentářů

 

Tipy na knihy k přečtení:

  • CSIKSZENTMIHALYI, M. Flow – O štěstí a smyslu života. 2. vyd. Portál: Praha, 2015. 326 s. ISBN 978-80-262-0918-8.
  • DREYER, D., DREYR, K. ChiRunning – revoluční přístup k běhání bez námahy a zranění. 1. vyd. Mladá Fronta: Praha, 2013. 273 s. ISBN 978-80-204-2691-8.
  • LAUGHLIN, T. Plavání Total Immersion® – Revoluční metoda, díky níž může každý plavat rychleji a ladněji. 1. vyd. Mladá Fronta: Praha, 2013. 235 s. ISBN 978-80-204-3142-4.

7 dojmů ze švihlé chůze 7.1.2016

Silly Walk – švihlá, vrávoravá chůze Johna Cleese z Monty Pythonova létajícího cirkusu.

Cleese

Symbolika a parádní fyzický výkon Johna Cleese, švihlého chodce Monty Python.

Při příležitosti Mezinárodního dne švihlé chůze, který připadá na 7. ledna, se v Ostravě (a dalších městech ČR a světa) konal vrávoravy pochod. Jsem vděčný organizátorům za uspořádání této párty [cit. 2016-01-08].  Jakých symbolických 7 dojmů jsem si odnesl?

Pripraven

Buřinku jsem neměl a po pochodu jsem byl „ready“ na běžecký trénink.

1. Tvořivost
  • Můžete se naučit „přesný postup“ jak švihle chodit. Na Internetu je řada takových návodů (obecně „přesných postupů“ na cokoliv). Ovšem také můžete využít Dar vlastní tvořivosti – vymýšlet, tvořit a zkoušet vlastní kreace a zkoumat, co je vám bližší, jaké u toho máte pocity, kde jsou vaše hranice. Vidíte jiné švihlé chodce… Možná přijdete k nějakému obecnějšímu sebepoznání.
Svihla_chuze_navod

Návod na švihlou chůzi. Zdroj: Wikipedie

2. Pospolitost, vystoupení z davu (a exhibice?)
  • Účast několika desítek lidí v Ostravě byla hojnější, než při loňském prvním ročníku. Tak jsme zažili pocit pospolitosti (pro mě to byl i test překonávání hranic introverze) a určitého rošťáctví (švihlosti) – tedy Radost. Svým způsobem jsme vystoupili z davu a je třeba přiznat, že to byla i exhibice. Někomu to vyhovuje, někomu ne.
Svihla_Ostrava

Účastníci Švihlé chůze Ostravou 2016. Zdroj: Facebook, Jiří Kohoutek

3. Fyzická aktivita
  • Švihlá chůze „není žádná sranda“, alespoň pokud jde o vynaloženou fyzickou energii. Stačí pár desítek metrů a docela se zahřejete. Když chcete dělat poctivé výkopy či předvádět náročnější kreace, může to být dobrý trénink na svalové partie, kterých si třeba nejsme vždy vědomi.
Pozice

To je výkop! A přitom zůstanete v anonymitě. Zdroj: Facebook, Jiří Kohoutek

4. Pozadí (granty)
  • V originální scénce Monty Python nelze přehlédnout narážky na nesmyslné granty, které Ministerstvo švihlé chůze poskytuje, a které skeč létajícího cirkusu také paroduje. Neubránil jsem se pocitu nesmyslnosti mnoha grantů EU, na které „padnou“ spousty peněz (cyklostezky, které nikam nevedou, rozhledny, z nichž není vidět, letáky a brožury, které nikdo nečte…). Fenomén nesmyslných grantů přetrvává i po témeř 50 letech. Ironie Ministerstva švihlé chůze „politicky nezabrala“. Zabrala však mezi účastníky pochodu před a po vlastní akci – jako „grant“ pro neřidiče se přiděloval (za předvedený výkon) panák.
5. Zrcadlo Sebe-vědomí
  • Při krátkém setkání, než jsme vyšli do ulic, jedna účastnice předváděla „moderní“ švihlou chůzi mnoha z nás – chůzi „od výlohy k výloze“ mezi obchody. Jiný kolega viděl švihlost v tom, jak lidé za chůze zírají na displeje svých chytrých telefonů. To v roce 1970 John Cleese jako švihlý chodec Monty Python neznal. Ale živě si představuji, jak by to dokázal parodovat. V rámci běžeckých tréninků běžci zařazují tzv. běžeckou abecedu. Na veřejnosti by její jednotlivé prvky také mohly vypadat poněkud švihle. Stejně jako lze praktikovat sebe-vědomě normální chůzi (podobně jako sebe-vědomý dech), lze sebe-vědomě praktikovat i švihlou chůzi. Je to lepší než se nechat vést autopilotem zastřeného vědomí.
6. Nestěžování si
  • Účast na takovéto „sranda akci“ vás jistě nepřivede na stopu stěžování si (ten den se ve velkém „řešily“ uniklé e-maily premiéra). Možná k uvědomění a postěžování si na vlastní fyzickou kondici. Neplatí to však zcela na 100%. V diskusích jsem třeba četl, že „je brzy tma“, že „se nepořádá pochod hladových řemeslníků“, že „je to jako za Maa v Číně“ apod. Nu, „proti gustu…“. Volba je vždy jasná – jít… nebo nechat být. DIsciplínu „nechat to být“ je užitečné pro mnohé z nás trénovat v každém věku.
7. Hold fenoménu
  • Silly Walk je hold někomu a něčemu, co má kultovní charakter. Skeč švihlé chůze s Monty Python se poprvé objevila na obrazovkách v roce 1970. Co všechno se v této souvislosti postupně vytvořilo a objevuje zjistíte, když si do vyhledávače zadáte „silly walk“ a prohlédnete si obrázky. Fenomén Silly Walk se díky sociálním médiím globalizuje (z poznámky organizátora jsem vyrozuměl, že  Ostrava!!! bude součástí tohoto globálního pojetí), ve smyslu globálního sdílení fotografií a videí švihlé chůze apod. Vždyť 7. leden jako Mezinárodní den švihlé chůze už globální je. Monty Python po desítkách let sklízí (v tom nejpozitivnějším slova smyslu), co zasel. Humor, nadhled, ironii, herectví… Díky za to. Bylo to ještě před Harry Potterem.
Hodinky

Je libo švihlé hodinky? Zdroj: Think Geek [cit. 2016-01-08]

Tak na viděnou a „na vyzkoušenou“ 7.1.2017. Být občas švihlým prospívá lidskému zdraví. Lidé choďte!

Zkuste 7 dnů vděčnosti

Will Bowen je „idealista“. Nosí v sobě ideu, ideál a vizi světa bez stěžování. Nedávno na Facebooku sdílel obrázek s následujícím textem:

CVIČENÍ

MEDITACE

ZAPISOVÁNÍ DO DENÍKU

MODLITBA

Malé věci, které, provádějí-li se pravidelně, učiní, že velké věci v životě vypadají jako malé věci.

Přiznávám, že mi Bowenova čtveřice „malých věcí“ v životě moc nešla. Stále to není úplně ono. Pár dnů choroby mi přineslo poznání, že mi chybí běhání. K běhání patří i cvičení a rozcvičování. Je to pro mě náhražka cvičení a svým způsobem i meditace. Běžící Buddha Sakyong Miphan* píše o běhání s meditativní myslí. Ovšem pozor! Běhání nemůže být meditací, tak jako meditace nemůže být během. Stejně tak jako mysl není tělo a naopak.

Zapisování do deníku je u mě nárazové, spíše spojené s výklady tarotu, občasnými reflexemi a zapisováním vděčností. Určitě je fajn vyměnit klávesnici za pero a obrazovku za papír.

A modlitba? Nejde o angažovaný náboženský přístup, spíše o vnitřním rozhovor se sebou a s něčím, co je větší než já.

Nuže, mám co zlepšovat! Což začít s vděčností a zapisováním do deníku?

Vdecnost

7-denní experiment vděčnosti

Vděčnost je vděčné téma. Pro věřící, pro přívržence a propagátory fenoménu zákona přitažlivosti, pro milovníky osobního rozvoje i další. Nejsem přívrženec zjednodušujících frází typu „vděčnost – nejjednodušší cesta ke štěstí“, ani toho, že „vděčnost je jednou z technik…“. Vděčnost je emoce, dokáže být obrovsky silná, ale také ukrutně slabá. Patří k našim vvv stránkám (vize, vášeň, vděčnost). Je navýsost intimní svým způsobem vyjádření, hloubkou, mírou upřímnosti, vkladem našeho Sebe-vědomí. Voní člověčinou a otevřeným srdcem. Není prostě jen tak „obyčejná“.

Zkusme si vděčnost více uvědomit a třeba trochu ritualizovat prostřednitvím experimentu. Půjde spíše o experimentování s formami a způsoby vyjádření a různými adresáty. Experiment nemá vděčnost znevážit, zlehčit a zneuctít. Záměrně nechci z jednotlivých 7 dnů dělat seriál. Je na každém, zda a kdy začne a jednotlivé dny experimentu prožije, pokud se do toho pustí. Myslím, že den po dni je nejlepší přístup. Roli hrají také vaše zkušenosti s „tématem“ a zvolenými přístupy. Rád bych vás prostě k vědomé práci s vděčností inspiroval, cestu si jistě najdete svou individuální. Počátkem října 2015 jsem podobný experiment (14 dnů) zkoušel ve Facebook skupině Život bez stěžování, s vděčností.

1. den

Pořiďte si a upravte podle svého deník vděčnosti.

Nehodlám se zde „chlubit“ obrázkem svého deníku vděčnosti. Odmalička jsem miloval papírnictví, sešitky, bločky apod. V tomto smyslu panuje nyní na trhu pravý ráj. Vybere si každý – formát, styl, vazbu… Udělejte si malou (či velkou) radost, tržbu nějakému obchodníkovi a zkuste si založit „deník vděčnosti“ – na poznámky k tomuto týdennímu experimentu i (doufám) na další dobu. Možná zůstane deníkem vděčnosti, možná se zěmní na deník reflexe, běžecký deník či něco podobného. Vy jste páni a paními svého deníku-společníka.

2. den

Zapište si 3, 5, 10 (kolik chcete) „věcí“, za které pociťujete vděčnost.

Vzhůru k využití nového a upraveného deníku/deníčku. Raději méně položek zapisovaných často (nejlépe každý den), než velký seznam jednou za rok. Rozhodně ručně! Fígl nespočívá primárně v tom najít, za co jste vděčni, ale v uvědomění si důvodu PROČ jste za „to“ vděčni. Pak se teprve začínají rozehrávat ty správné emoce. – Proč jste vděčni za dobré zdraví? Co vám to přináší? Proč jste vděčni za pomocnou ruku? Význam vděčnosti spočívá v posílení Sebe-vědomí, toho, co nosíme v sobě v podobě důvodů a argumentů co a proč se nám líbí, nelíbí či nás nechává lhostejnými.

„Nejsou to šťastní lidé, kteří jsou VDĚČNÍ. Jsou to vděční lidé, kteří jsou ŠŤASTNÍ.“

(anonym)

3. den

Poděkujte za život.

Kouzlo poděkování za život, v podobě poděkování otci a matce pro mě znovuobjevil Zdeněk Weber, nejprve v programu Cesta pravého muže. V koučování systémů má toto zásadní význam. Jde o uznání velikosti rodičů, jako našich stvořitelů. Poděkování by mělo proběhnout každému rodiči zvlášť. Jsou-li mrtvi, tak symbolicky, nejlépe na hřbitově, kde jsou pochováni. Poděkování může mít i obecnější či rituálnější charakter, podle vaší víry a duchovního založení.

4. den

Zapište si alespoň 1 „věc“, kterou považujete za samozřejmou… A něco s ní udělejte!

Co je pro vás samozřejmé, automatické, běžné, obvyklé… Nejsou to náhodou věci, za které nejsme příliš vděčni, protože jsou pro nás „samozřejmé“? Je pro vás samozřejmé, že dýcháte? Je pro vás samozřejmé, že vám někdo přinese na stůl snídani? Je pro vás samozřejmé, že vám na účet pravidelně přistane každý měsíc nějaké částka?

Je na každém z nás individuálně, aby si alespoň v tento den experimentu uvědomil jednu takovou „samozřejmost“ a „něco“ s ní udělal. Co? Uvědomění, poděkování, vyjádření vděčnosti, protislužba, věnování pozornosti apod., to vše jsou možnosti, které máme. Třeba věnujte pozornost svému dechu, uvědomujte si nádech a výdech…

5. den

Poděkujte/vyjádřete vděčnost druhému.

Můžete projevit vděčnost někomu, koho milujete a máte rádi, někomu, kdo před vás staví výzvy a učí vás, někomu, kdo s vámi pracuje, někomu, kdo vám poskytuje službu apod. Zkusit vyjádřit vděk (a uvědomit si důvod a pocity s tím spojené) lze bez ironie i nepříteli a někomu, koho zrovna v lásce nemáme.

Poděkování a vyjádření vděčnosti sobě samým si nechte na poslední den tohoto experiment vděčnosti.

Svice

6. den

Meditujte s vděčností.

Příspěvek není o návodu k meditaci. Pokud se však vsedě, v pohodlné, vzpřímené pozici uvolníte, zavřete oči, budete se soustředit na svůj dech a nebudete se nechat unášet myšlenkami, které vás zrovna napadnou, máte vcelku dobrou šanci postupně se zklidnit. Pokud se tak stane (a dostanete se do meditativního stavu či se mu přiblížíte), soustřeďte se postupně na dva cíle, kterých chcete v nejbližší době dosáhnout. Vizualizijte (představte si vizuálně, co nejpodrobněji, i se zvuky, vůněmi apod.) dosažení prvního cíle a snažte se procítit a uvědomit si vděčnost za jeho dosažení. Totéž pak udělejte v meditaci také s vašim druhým cílem. V této meditační a vizulizační „hře“ věnujte každému cíli alespoň 5 minut. Prožitky si poté můžete zapsat do deníku.

Pokud se vám to povedlo, tak bravo, právě jste využili Dar, kterému Stephen Covey říká tvůrčí vizualizace.

7. den

Poděkujte sami sobě (i za své chyby).

Jsem přesvědčen, že myslet na sebe, pečovat o sebe, děkovat si a být sám vůči sobě vděčný, není známkou egoismu a sebestřednosti. Je to zdravý postoj Sebe-vědomí. Buďte vděčni za své pocity, za to co jste dokázali, přijměte svou minulost (nic jiného už s ní stejně nelze udělat), a to včetně chyb a omylů, kterých jste se dopustili. Vyjádřete vděčnost za tyto lekce. Měly by vést k poučení a stát se základem příštího úspěchu a zlepšení. Poděkujte za své Dary, které vám byly dány do vínku. Poděkujte za Elán a energii k dalším krokům.

„Osmý den schází nám (?)“

Pokud jste zvádli 7 dnů experimentu, mějte Radost, protože vděčnost patří k naší Celistvosti. Ještě jednou si tedy z celého SRDCE poděkujte.

Dál je to (stále) na vás – zda a jak pokračovat, zapojit do svého života vděčnost či 4 malé věci, o kterých se zmiňuje Will Bowen. Pro mě jsou to věci, kterých bych chtěl v letošním roce dělat více. Cvičit, meditovat, zapisovat do deníku a přizpůsobit rituál své „modlitby“. A vy?

Bowen_text

*Běžící Budha je název stejnojmenné knihy Sakyonga Miphama, s podtitulem „běháním a meditací k posílení těla a mysli“. V roce 2014 knihu vydalo nakladatelství Rybka Publishers.

Hobíkův běžecký výhled na rok 2016

Někde jsem si nedávno přečetl, že pokud dokážete souvisle běžet po dobu 30 minut, jste běžci. To je pěkná nálepka. Nesměle jsem si ji přilepil do koutku své duše. Mohu tak otevřít příspěvek pravdivým, protože ověřeným, citátem:

Motto

Zdroj: Facebook, Starobělské Lurdy

To je i důvod, proč jsem si poskládal kalendář běžeckých akcí, kterých bych se rád zúčastnil v roce 2016. Pohnutky jsou prosté:

  • (u)dělat něco pro své zdraví, kondici a hubnutí
  • udržet se „v běhu“ a přípravě na Ostravský půlmaraton, který chci absolvovat do roku 2018
  • zacílit tréninky – na rozvoj techniky, vytrvalosti a (zřejmě už jen omezené) zlepšení rychlosti… a na některé závody
  • ochutnat atmosféru různých běžeckých akcí
  • navázat nové kontakty s lidmi z běžecké komunity
  • zkusit běhy v terénu
  • poznat své oficiální časy na 5 km a 10 km
  • mít o čem psát v běžeckého deníku tady na blogu
  • získat pár pěkných dárků a triček
  • naučit se usmívat do fotoaparátů

Jak by mohl vypadat můj hobby běžecký rok 2016? Chcete se přidat na některou z akcí? Dejte mi vědět. Ve dvou (a více) se to lépe táhne. Bude mi potěšením.

23.1.2016 – Winter Run Ostrava (4 nebo 8 km)

Den předtím jsem objednán k zubaři, účast tedy není jistá. Do Komenského sadů, kde se poběží, se občas chodím proběhnout se skupinou Mattoni Free Run. Je to rovina. Rád bych ochutnal zimní atmosféru, ale počasí je ve hvězdách. V případě neúčasti zkusím rok 2017.

Winter

Funkční tričko Winter Run, novinka pro rok 2016. Zdroj: http://www.winter-run.cz

Aktualizace 23.1.2016 – Tričko už je doma, závodu jsem se dnes zúčastnil.

Do cíle Winter Run 2016

Do cíle Winter Run 2016. Zdroj: oficiální foto

20.3.2016 – Jarní desítka, Kravaře (10 km)

To by měl být první soukromý běh na počest mých předků. Běží se v Kravařích a místní části Kouty, kde již na počátku 17. století žili předci matky mého praděda Františka Tomise (děda mé matky). Jména jako Vilášek/Willaschek, Kurka, Rozkošný, Skřeček, Urbánek, Tichý… se v Kravařích a místní části Kouty vyskytují dodnes. Akci pořádá Prajzský BK Kravaře, s nimiž se chci zúčastnit dvou vánočních běhů 2015 – Vánočního běhu v Opavě 20.12.2015 a Štědrodenního běhu Jilešovicemi 24.12.2015.

N_Katerina_Skrzeczek

„29.října 1656 bylo pokřtěno dítě, dcera jménem Kateřina. Otec Adam Rozkošný z Koutů a matka Hana“. Zápis z matriční knihy ke křtu jednoho z mých předků. Zdroj: Zemský archiv Opava

Aktualizace 31.1.2016 – Mikulášský běh jsem vynechal, vánočního jsem se zůčastnil (na 6 km) v Bělském lese. 31.1.2016 jsem v Kravařích koutech zvolil Zimní šestku (místo Jarní desítky).

9.4.2016 – Craft RUNGO razovitý běh (7,8 km)

Už jsem registrován! RUNGO má motto „Běháme srdcem“. Tak do toho své SRDCE vložím. Poběží se i kolem Svatého pramene v Bělském lese, tedy určitý úsek po trase běhu Starobělské Lurdy. RUNGO je jeden z masovějších běhů. Svým způsobem k razovitému běhu směřuje část mého zimního tréninku podle časopisu RUN Magazine (prosinec 2015/leden 2016). Trénink je navržen pro trénink začátečníků na Sportisimo půlmaraton 2.4.2016 v Praze. Já si „půlku“ zkusím až v květnu v Jistebníku.

RUNGO

Trať RUNGO razovitého běhu 2016. Zdroj: web RUNGO

Aktualizace 10.4.2016 – Absolvoval jsem! Už jako „člen“ Proměny jara 2016. Deštivo, trať byla zkrácená. Startovní číslo – 025.

RUNGO_Razivity_2

V Běláku na Razovitém běhu. Zdroj: foto Radim Šmířák

16.4.2016 – AVON běh – Night Run Ostrava (5 km)

Charitativní běh na pomoc boje proti rakovině prsu. Vím „o čem je řeč“, a proto se rád zúčastním. Nejste-li běžci, můžete pomoci také účastí na AVON pochodu 11.6.2016. Chybí-li vám vánoční dárek, třeba na vás čeká v e-shopu zdravaprsa.cz.

Night_Run

Night Run Ostrava, 16.4.2016. Zdroj: Facebook

Aktualizace 17.4.2016 – Absolvoval jsem! Parádní atmosféra. Startovní číslo – 1109.

Před AVON během

Před AVON během. Zdroj: fotila Hanka

21.5.2016 – Jistebnický VH půlmaraton (21,0975 km)

První zkouška toho, jak mi šel zimní vytrvalostní trénink. Pokud doběhnu/dojdu do cíle, tak předčasný dárek k 52. narozeninám. Mým snem je čas mezi 2:30 až 2:40 hod. Cíl? Zjistit, co od sebe mohu očekávat a jak takový (pro mě) dlouhý běh probíhá, jak bude reagovat tělo apod. Není to masový „městský“ běh, poběží se krásnou přírodou, navíc částí trasy přes Polanku nad Odrou a místy, kde žili mí mužští předci z rodu Friedelů. Doběhnout pro mě znamená vzdát jim hold a projevit úctu a respekt svým kořenům.

Poodri

Krajina Poodří. Foto Jiří Vaněk. Zdroj: rajce.net

Aktualizace 22.5.2016 – Registroval jsem se, zaplatil poplatek, ale startovní číslo 26 jsem si vyzvedl jako „kulhánek“ se zraněným kotníkem. Neodstartoval jsem, tak jsem aspoň velmi amatérsky fotil. Tak jsem se registroval na Běhej lesy Bílá a zvažuju přeregistraci na Ostravském maratonu z 10 km na půlmaraton.

13.8.2016 – Běhej lesy, Bílá (10 km)

Uvidím. Mohl by to být experiment v terénu, v přírodě, ne urputný závod. Lanovkou se startující vyvezou na vrchol sjezdovky na Bílé, tam se teprve startuje. Trať 2016 v době psaní příspěvku ještě není upřesněna.

Bila

Foto z roku 2015. Hezky svým tempem, tak se mi to líbí. Zdroj: http://www.behejlesy.cz

Aktualizace 15.8.2016 – Tak jsem to „dal“. 11 km bez velkého tréninku. Druhý den (14.8.2016) jsem ale nenastoupil k Běhu Olbramicemi. Jako důkaz aspoň cílová fotka z Bílé.

Behej_lesy_2016

Cíl po 11 km na Běhej lesy Bílá, 13.8.2016. Zdroj: oficiální cílové foto

20.8.2016 – Běh Olbramicemi (3,9 km)

Po prvním ročníku jsem se zvedl z gauče. Termín 2. ročníku odhaduji, možná bude o týden později. Hlavně doufám, že bude. Pokud se poběží po stejné trati, očekávám, že už nepůjdu pěšky a zlepším svůj čas. Rád bych skončil lépe, než poslední.

Olbramice

Bývalý větrný mlýn na Vrchpolí ve Zbyslavicích byl němým svědkem 1. ročníku běhu Olbramicemi. Nyní prochází zásadní rekonstrukcí.

Aktualizace 15.8.2016 – Závod na „klasické“ (loňské) trati 4 km kolem mlýna a na nové trati 15 km, se konal o týden dřív oproti tomu, kdy jsem v „plánu“ předpokládal. Den předtím jsem běžel na Bílé a v neděli jsam navíc zaspal i start na 4 km. Na 15 km bych si netroufnul. Tak se snad připravím na rok 2017. To, co mohlo být „poprvé podruhé“ mi nevyšlo.

3.9.2016 – RunTour Ostrava (5 km)

Zastávka běžeckého seriálu RunTour v Ostravě. Před zahjením školního roku by to mohla být dobrá součást tréninku na další akce v září 2016.

RunTour

Seriál RunTour 2016 zavítá do různých měst. Zdroj: http://www.run-tour.cz

Aktualizace 5.9.2016 – Školní rok začal 1.9. a startovné na RunTour Ostrava jsem dostal k vánocům 2015 pod stromeček – a to rovnou na 10 km. I přes tréninkové manko jsem nastoupil (a závod dokončil). Doběhnutím do cíle jsem přetočil „běhometr“ na druhou tisícovku kilometrů naběhaných po vlasních nohou od 23.8.2015.

V cíli - převlečený do trika a s medailí

V cíli – převlečený do trika a s medailí. 1000 km v nohách. Zdroj: foto od Kačky Adamíkové

11.9.2016 – Ostravská desítka (10 km)

Součást závodního dne, kdy se běží Ostravský maraton a Ostravský půlmaraton. Tedy ochutnávka trati a atmosféry běhu, který je cílem mého experimentu č. 13. Bude to 55. ročník Ostravského maratonu. Přiznávám, že mě zajímá tričko s tímto číslem. Je to totiž věk, do jehož dosažení bych nejpozději chtěl svůj Ostravský půlmaraton zvládnout.

Ostravsky_maraton

Přiznávám – žlutozelené reflexní tričko s číslem 55. ročníku mě zajímá. Zdroj: Facebook akce 55. Ostravský maraton

Aktualizace 12.9.2016 – Desítka byla „ve vlastní šťávě“ babího léta. Krásné tričko a medaile, ale organizačně nic moc. Zejména při srovnání s týden „starou“ RunTour v Ostravě. Experiment č. 13 „půlmaraton“ do 55 let uskutečním spíše v Olomouci.

55_oPo doběhu v Trojhalí, tričko jsem si ještě nepřevlékl. Zdroj: fotila Hanka

24.9.2016 – Běh Poodřím (12 km)

Krásné logo závodu, nádherná příroda Poodří, začínající podzim, loni relativně intimní účast, pár kilometrů od domu. Co víc si přát? Termín odhaduji s nadějí, že bude správný. Snad budu mít natrénováno.

Beh_Poodrim

Logo, kterému nelze odolat. Zdroj: http://www.behpoodrim.cz

Aktualizace 12.9.2016 – Natrénováno po „kotníkové pauze“ mít nebudu, termín jsem odhadl správně.

Aktualizace 26.9.2015 – Placka je doma! Parádní závod v parádním prostředí. Oficiální fotky ještě nejsou.

placka

Měl jsem starovní číslo 44.

13.11.2016 – Starobělské Lurdy (3,2 km)

Tečka za sezónou v Bělském lese. Po letošku už vím, co mohu očekávat na trati. Očekávám zlepšení času, rád bych nebyl poslední ve své věkové kategorii a byl fotogenetičtějš na snímcích. Terén a profil je také důvod, proč do tréninku zařadit výběhy a seběhy. Z údolí Polančice k sanatoriím na Hýlově k tomu mám ideální příležitosti, nedaleko od domu. Rád bych také přispěl k tomu, aby se Rosťovi Bažanowskému splnil sen – mít 1 000 přihlášených. Letošní medaile byly nádherné.

Medaile

Účastnická medaile 1. ročníku běhu Starobělské Lurdy. Zdroj: Facebook akce

Aktualizace 2.1.2017 – Včas jsem se zaregistroval a přihlásil. Díky práci a cestování jsem to „nedal“. Výpadek v tréninku nastal od konce září. Je to poučení o potřebě jiné rovnováhy, než jsem byl dosud zvyklý. Nevyšlo ani to, co mělo být „podruhé podruhé“. Ovšem i tak jsem s běžeckým rokem spokojen – nové zkušenosti, nové výzvy. Pro rok 2017 se svůj hobíkův výhled nedělám. Nejsem typ, který be se chtěl na všech závodech znovu objevit. Asi budu objevovat nové závody a zejména nový trénink. Lurdy a Olbramice si v kalendáři ponechám.

A to myslím stačí. Mikulášské, vánoční a silvestrovské běhy 2016 se určitě také objeví.

A vy?

Máte také své inspirace a aspirace pro rok 2016, které se týkají motta ASICS – Ve zdravém těle zdravý duch? Podělte se o ně v komentářích.

Jaké jsou vaše důvody proč (ne)vyběhnout? A co tak vaše jiné, (ne)sportovní cíle a předsevzetí pro rok 2016? Jak jste na tom? Podpořte své SRDCE – udělejte si Radost a jděte do toho s Elánem.

Svatý Martin, 2000 žárovek a zdravý duch ve zdravém těle (Jak mi ztěžkl kufr)

Život nás stále udržuje v naději, že něco přijde POPRVÉ. Nebo ne? To nechám na víře každého z nás. Každopádně to je na životě skvělé. Jsou POPRVÉ, která nás překvapí, na některá se těšíme a připravujeme, jiná moc milá či příjemná být nemusí. V posledních dnech jsem pár POPRVÉ zažil. Až mi z nich ztěžkl kufr, který jsem vezl do Prahy a zpět.

Překvapení

Týden před Svatým Martinem, když jsem v Praze vedl kurz o manažerských dovednostech, jsem se  od výkonného ředitele České společnosti pro jakost dozvěděl, že jsem byl Radou kvality ČR vybrán jako vítěz Ceny za publicistický příspěvek v oblasti kvality. Dostal jsem dvě vstupenky do Španělského sálu Pražského hradu na slavnostní vyhlášení 24.11.2015. Obrovské překvapení. V letošním roce jsem se po 15 letech vzdal role hodnotitele v Národní ceně ČR za kvalitu, byť „práci“ s modelem excelence EFQM neopouštím. Už jsem ani příliš nedoufal, že se na ceremonii vyhlášení vítězů na Pražský hrad ještě podívám. A vůbec mě nenapadlo, že bych kdy stál „na pódiu“ jako oceněný. To se mi stalo jedinkrát neoficiálně – firmě jsem pomáhal s přípravou k účasti v Ceně za kvalitu. Získali ji a všichni jsme se společně nechali na pódiu vyfotit po ceremoniálu. A teď tohle! S radostí jsem tedy využil příležitosti a v rámci „cestovního“ listopadu, pozval manželku Hanku do Prahy.

Vyrobeno pro radost, potěšení a touhu poznání všeho nového

Cestoval jsem poslední dobou po Čechách, a tak se stalo, že jsem 11. listopadu minul ochutnávku nového vína. Proto nás s Hankou cestou Pendolinem do Prahy příjemně překvapila nabídka ochutnávky Svatomartinského z produkce Znovín Znojmo. Vždy můžeme najít příležitost, aby bylo něco v životě POPRVÉ. Někdy SE příležitost zkrátka objeví. Třeba k ochutnávce na kolejích. Sváteční cesta začala příjemným překvapením a kufr záhy ztěžkl o láhev Müller-Thurgau a láhev Zweigeltrebe rosé. Každé z těchto vín bylo podle Znovínu vyrobeno pro radost, potěšení a touhu poznání všeho nového, mladého. Proč s tím nesouhlasit?

Ostatně, vína značky Znovín nás doprovázela i v Praze, při rautu po vyhlášení cen v programu Národní politiky kvality.

LaH1

Ve světle 2 000 žárovek

Španělský sál je největším slavnostním prostorem Pražského hradu. „Ceny za kvalitu“ se zde udělují každoročně. V sále k tomu svítí více než 2 000 žárovek. Jako hodnotitel Národní ceny jsem vyhlášení vítězů různých cen v oblasti kvality a společenské odpovědnosti mnohokrát zažil. Úterý 24.11.2015 bylo pro mě ve Španělském sále POPRVÉ specifické. Užil jsem si „minutu slávy“ – podle itineráře v 19:14, kdy se vyhlašovala Cena za publicistický přínos.

Byl jsem nadšený, že jsem ocenění mohl převzít od místopředsedkyně Rady kvality ČR, paní profesorky Růženy Petříkové, s níž se řadu let znám. Potkáváme se na různých konferencích a na akademické půdě a bylo milé se setkat při této příležitosti.

Do časopisu Perspektivy kvality jsem přispěl mnohokrát. V poslední době to byly články s recenzemi knih vydavatelství Management Press. Jeden z nich jsem modifikoval i pro blog Život 50+, protože se týkal koučování. A „co čert nechtěl“? Tento příspěvek se stal oceněným publicistickým přínosem. Připadá mi to symbolické – opouštím po padesátce expertní roli a usazuji se spíše v roli kouče a mentora. Proto i některé z mých barevných experimentů. Věřím, že se od recenzí a poznámek posunu k vlastní knize (experiment č. 19). Krásné „české“ slovo to vystihuje – prokrastinace.

Každopádně, mám Radost!

Děkuji České společnosti pro jakost, Veronice Soukupové a Zdeňku Svatošovi z redakce Perspektiv kvality, Kláře Fouskové ze Sdružení pro oceňování kvality i Radě kvality České republiky.

Kufr k cestě domů tak opět ztěžkl – o skleněnou plastiku Q a „certifikát“.

Cena

Oficiální fotky ještě nemám, překvapení je však už doma

Důležité pro život však je, aby nám hlavně netěžkla mysl. I když je to někdy těžké.

Anima Sana In Corpore Sano

Ve zdravém těle zdravý duch, latinský akronym – ASICS. Pokud vám to nic neříká, jde o značku japonského výrobce sportovní obuvi a oblečení. Radost z předchozího večera se totiž přelila do radosti, když jsem v několika různých párech běžeckých bot a v obleku pobíhal po prodejně Sportisimo v NC Palladium. Ve středu 25.11.2015 v 10:58 byly v mých rukou (prostřednictvím Hanky-Ježíška) ASICS Gel Pulse 7 GTX.

ASICS

To je ona – s Goretexem (GTX)!

Do kufru se nevešly a ani by moc neztěžkl, pouze o 2x 360 gramů. Značku ASICS jsem zvolil POPRVÉ. Píšu a mám je na nohách, neboť jak říká osmé z běžcova desatera„Své obutí ignorovat nebudeš. Pořádně vybereš si a prošlapání si ohlídáš.“ Těším se, až v nich POPRVÉ vyběhnu.

Tak vidíte. „POPRVÉ“ může mít v životě rozmanitou podobu. POPRVÉ se na bogu nedávno objevil i první komentář. Snad to nebylo naposled.

Jaká „POPRVÉ“ jste v posledních dnech zažili vy?

Ještě 4 lekce z Běláku – „Lurdy 2015“ ne naposled

2x první

Po 1. běhu Olbramicemi v srpnu 2015, jsem už pro 1. běh Starobělské Lurdy měl ambiciózní cíl – neskončit absolutně poslední. Z tréninků jsem byl bez časového srovnání, tak jsem toužil trať „dát“ pod 29 minut (limit byl 40 minut).

Památka - startovní číslo z 1. ročníku.

Památka – startovní číslo z 1. ročníku.

Poslední týden před závodem jsem cestoval po Čechách a pobolívalo mě koleno, během týdne jsem zůstal jen u plavání, bez běhu. Měl jsem sice na cestách běžecké „nádobíčko“, ovšem obava o koleno (jak se později ukázalo) zůstala v hlavě!

Bělák, neděle 8.11.2015

Nedělní počasí pro závod v Běláku bylo parádní. Přihlášených bylo kolem 450 lidí, vyběhlo nás v desetisekundových intervalech 394, dokončilo 392. Rosťa Bažanowski (alias Rejža) jako hlavní organizátor zaslouží absolutorium. Navíc prohlásil, že v roce 2016 chce mít na „Lurdech“ tisíc účastníků. Asi by se mohla narodit nová tradice, svým způsobem konkurující slavné Velké Kunratické (termínově to tak letos bylo).

Mě do Běláku doprovodila Hanka. Nemusel jsem se trápit s připnutím startovního čísla. Bohužel selhala fotografická technika a nemám cílové snímky. Tak aspoň startovní fotka od Lukáše Podoláka, s přesným startovním časem.

Lurdy15_start

Startoval jsem v 11:14:40. Poprvé s čipem na kotníku. Foto: Lukáš Podolák

Asi v 11.14:50 mi zčistajasna začala třeštit hlava – „psychika“ nebo krční páteř. Mé Sebe-vědomí se trochu scvrklo a koncentrovalo na bolest. V chůzi to bylo trochu lepší, takže jsem nakonec „šel“ i v těch úsecích, kde bych za normálních okolností běžel. Ani druhá konfrontace běžeckého stylu pro mě nedopadla dobře. Stačí se podívat na množství fotogalerií ze Starobělských Lurd na webu Bezva běh. Úplně jsem si to neuvědomoval, ani při míjení fotografických stanovišť. Zpětně jsem si vzpoměl na některé pasáže z knihy Zuzky Součkové „Když se dáma rozběhne“, kde několikrát píše o tom jak chce dobře při běhu a v cíli vypadat na fotkách.

Pro „problém v hlavě“ hovoří to, že bolest podstatně ustoupila, když jsem byl na rovince a cca. 400 m přede mnou byla plachta s nápisem CÍL. Přítomní povzbuzovali každého, času jsem si nevšiml, ale měl jsem Radost. A Hanka taky.

Došlo i na Dary, ovšem tentokrát ne ty vnitřní, osobní. Účastníci dostali krásnou, originálně nadesignovanou medaili a pro všechny byl nachystáno občerstvení – 1000 koblih, čaj a Red Bull. Nu, koblihy, to je disciplína, která mi jde. Snížil jsem stav zásob o dva kusy.

S koblihou v cíli. Foto: Hanka

S koblihou a Dary v cíli. Foto: Hanka

26:39

Když jsem si užil cílové euforie, šel jsem u časoměřičů pátrat po výsledném času. Na trati jsem vnímal, že mě předběhla spousta běžců, včetně jednoho, od ktrého jsem to nečekal a na svou pýchu jsem doplatil. Vybíhal o 20 sekund za mnou, asi byl trochu starší a podle bříška jsme byli stejná váhová kategorie nad 100 kg. V půlce trati jsem zpozoroval, když mě předbíhal, pak taky chvíli šel, ale nakonec mi někde v lese zmizel. Naděje nebýt poslední v kategorii 50-59 let se rozplynula (ani jsem v to nedoufal). Čas 26:39 poskytoval nepatrnou skulinku alespoň pro to, abych neuzavíral výsledkovou listinu. Naplnil jsem však hlavní motto – I pomalý běh je lepší, než žádný.

Doma, když jsem procházel výsledky, se to potvrdilo. 370. místo z 392 statečných, kteří proběhli cílem. V kategorii pak 13. místo, o 15 sekund. Jeden kolega nedokončil, dva nestartovali, 13. místo bylo poslední. Onen zmíněný muž (Svatoslav) byl o 6 let starší a doběhl v čase 26:04. V cíli jsem mu gratuloval a byla to pro mě poučná lekce – moje váha je jen planá výmluva!

Nohy řídí hlava, ne břicho.

Pro další ročník běhu Starobělské Lurdy, který se poběží v neděli 13.11.2016 si chci laťku posunout. Skončit v kategorii 50-59 let lépe než poslední a když to půjde, tak zaběhnout pod 25 minut.

Že to jde, potvrdil letošní vítěz této kategorie Miroslav Pavlík z SK Oceláci Ostrava – čas 13:46 (absolutně na 10. místě), ročník narození jako já, 1964. To je naprostá bomba od trénovaného „padesátníka“, když si uvědomíte, že absolutní pořadí ovládal patnáctiletý běžec SSK Vítkovice Jan Malura, v čase 11:57! Hluboce smekám.

Vitez_50-59

Miroslav Pavlík, vítěz kategorie 50-59 let, na trati 1. běhu Starobělské Lurdy. Bravo! Foto: Jakub Stryk

Abeceda

Ale… Vyburcovalo mě to k tomu, že jsem 13.11.2015 navštívil 1. Bezva běh trénink zaměřený na techniku běhu. Byl jsem jediným účastníkem. Trenéra Michala Stanovského, držitele českého rekordu v půlmaratonu neslyšících, reprezentanta ČR a nejlepšího handicapovaného sportovce Ostravy 2015, jsem měl „pro sebe“. Na Lurdech skončil absolutně 8. s polovičním časem oproti mému – 13:24. Jak mi říkal, „přepálil začátek“. Moc mu děkuji, že se mi věnoval. V pátek 20.11. budeme pokračovat. Začal jsem běžeckou abecedu brát vážně. Akorát se teď dost naběhám, abych se stihl posadit do nejmenší místnosti, kterou v domě máme. Tak doufám, že na trénink budu mít dostatek Elánu.

3+1 lekce pro život

A na závěr ještě lekce pro život z Běláku. S těmi minulými jich je celkem 10. Myslíte, že to tak je?

  1. Jsou situace, kdy je hlava důležitější než břicho. (A situace, kdy je tomu naopak).
  2. Vložíte-li své SRDCE do toho co děláte, tak se vám SRDCE vrátí.
  3. To, jak se cítíte na startu nemusí moc znamenat. Máte-li na dohled cíl, to je teprve „pravé ořechové“.
  4. Starobělské Lurdy se běží i příští rok – přijďte si je vyzkoušet.
Starobělské Lurdy jsou v cíli, další čekají. Stejně tak i půlmaratónská výzva. Foto: Nikos Kiculis

Starobělské Lurdy jsou v cíli, další čekají. Stejně tak i půlmaratónská výzva. Foto: Nikos Kiculis

6 lekcí pro život aneb příprava na běh Starobělské Lurdy

Bezva běh

Když jsem se (po běhu Olbramicemi) na přelomu srpna a září 2015 rozhodl a začal si zkoušet „míle Vrchpolím„, přistoupil jsem i k prohlédnutí několika běžeckých webů. Na jednom z nich, www.bezvabeh.cz mě upoutalo hned několik věcí:

  • Možnost vést si tréninkový deník – pro běh i pro plavání, v němž už jsem měl pár „hodinovek“ za sebou
  • Informace o 1. ročníku běhu Starobělské Lurdy – tedy historická událost v místech, kde jsem naposled kolem roku 1980 na gymplu šel s kamarády a spolužáky dálkový pochod nazvaný „Starobělská zamčiska“ (teď jsem zjistil, že se pochod organizuje pořád a letos měl už 44. ročník)
  • Informace, že tento běh má „jen“ 3,2 km – mé „dvě míle Vrchpolím“
  • Motto I pomalý běh je lepší než žádný – v překladu, že se nikdo za mé „běhochodectví“ nebude mračit

Takže dobrý důvod, proč se přihlásit. K tomu patřilo i nalákání na originální medaili pro účastníky. Přes Facebook jsme se 17. září propojili s hlavním organizátorem Rosťou Bažanowskim, který se stal mým FB přítelem č. 101. Tak jsem si řekl, že se pokusím registrovat tak, abych měl startovní číslo 101. O pár dní později jsem to prošvihl a dostal se na č. 104. Moje hmotnost byla ještě vyšší.

(Starobělské) Lurdy

Lurdy jsou jihofrancouzské město, kde se v roce 1858 šestnáctileté dívce zjevila Panna Marie.

Lurdy Zdroj: www. turismo.cz

V lokalitě Bělský les na území obvodu Ostrava-Jih (Zábřeh, Výškovice a Stará Bělá) je tzv. Svatý pramen či studánka Matky Boží, kde ji i rozcestník (243 m.n.m). Tomuto zákoutí a kapličce, postavené z vysokopecní strusky, se říká Starobělské Lurdy. Kaplička je zasvěcena Panně Marii Lurdské. Tuto kapličku vystavěl, spolu s pacienty bývalého rehabilitačního ústavu Vítkovických železáren, železárenský mistr Jan Vycpálek. Byl to výraz díků za to, že při nehodě v železárnách nepřišel o život.

Svaty_pramen

Svatý pramen – Starobělské Lurdy

I kolem tohoto pramene a kapličky vedla trať závodu, ke kterému jsem se upsal. To, že termín 8.11.2015 kolidoval s Velkou Kunratickou (červená, 3,1 km) bylo lehce symbolické. Nešlo totiž o žádný rovinatý terén.

Trénink na místě – 3x a dost!

Rosťa na FB profilu vyzýval k účasti na společných tréninkových výbězích po trati budoucího závodu. Zkusil jsem to celkem 3x.

Poprvé (to už jsem věděl, že limit je 40 minut) jsem se vydal na „obchůzku trati“ ve čtvrtek 1.10.2015, dva měsíce a 3 dny poté, co jsem poprvé vyrazil na zkušební kolečko kolem mlýna na Vrchpolí. Rosťa se mnou „lurdy“ odklusal a obešel na chvostu. Po každém výběhu na nás ostatní čekali (styděl jsem se). To je ono skvělé na běžecké komunitě. Povzbudí i posledního outsidera.  Poznal jsem to i ve FB skupině Běžci, kam jsem se hrdě přihlásil a byl jako novic v srpnu přijat. To povzbuzování a motivace mi opravdu v mnohém pomohly.

Lurdy_1

Poprvé na tréninku v Bělském lese 1.10.2015. Foto: Rostislav Bažanowski

Můj kamarád z dob brněnských studií, který bydlel v České Třebové, byl fanda do železnic. Říkal, že nový strojvedoucí musí vždy zvládnout tzv. „poznání trati“. Byl jsem si toho vědom, tak jsem si vzal na první trénink mobil a spustil běžeskou aplikaci Endomondo. Po doběhnutí do cíle jsem zjistil, že vypla asi po 400 metrech, takže z poznání trati nebylo nic. Ani výchozí čas, pouze přibližný, snad kolem 28-29 minut.

Ale je to jako v životě. ŽIVOT „jede“ hned napoprvé. Žádné zkušební „poznání trati“. Možná snad vize a vizualizace (vizuální představa). Ale jinak? Okamžitě pěkně naostro – někdo pěšky, někdo klusem, někdo sprintem. Někdo bloudí, někdo jede po vytýčené trati. Někdo si cestu klestí, jiný šlape po umetené pěšině. Jak zní po ostravsku ve filmu Černí baroni – „Bo tak je to spravne a tak to ma byt.“

Na druhý trénink 13.10.2015 jsem si vzal sportovní hodinky a hrudní pás, abych si aspoň změřil čas. Bylo už trochu šero a jak jsem na ně neviděl, tak jsem si je spustil i zastavil „dvojklikem“. Lačný po doběhu zjistit v jakém čase… nic!

Lurdy_2

Podruhé na tréninku 13.10.2015. Foto: Rostislav Bažanowski

Do třetice všeho dobrého (a naposled) jsem na trénink přišel v neděli 1.11.2015, týden před závodem. Předtím bylo zvykem, že se po výbězích čekalo na posledního (cítil jsem se trapně). Onu neděli nikoliv. Blahosklonně jsem nechal všechny odběhnout a klusal svým tempem. Posledního jsem měl stále v dohledu. Pak jsem předběhl nějakou paní, která už šla a po chvíli jejího manžela, který na ni čekal. To bylo na nějaké křižovatce pěšin. A tam jsem se ztratil. Pobíhal jsme po lese a pěšinách a asi po 15 minutách jsem přiběhl ke kapličce – z opačné strany. Asi tak ve 23. minutě. Odtud jsem už cestu do cíle znal. Tak jsem Pannu Marii poprosil, abych to za týden „dal“ a odběhl jsem do cíle tréninku „pod plachtu“. Už tam všichni byli.

Lurdy_3

Na svém třetím tréninku 1.11. jsem se ztratil (nebo zaběhl?). Foto: Rostislav Bažanowski

Shrnutí „přípravy“

Před závodem jsem tedy netušil kudy se poběží, abych si ji mohl proběhnout v klidu sám (trať však byla na vlastní závod perfektně značená), ani za jak dlouho bych to mohl odklusat a obejít. Na 40 minut pěšky jsem si věřil, tak jsem si dal cílový limit 29 minut. Moje dve míle Vrchpolím (3,2 km) jsem běžel, než jsem přesedlal na delší trasu, za 23:23 min. Měl jsem 6 minut rezervy na terénní zlomy a jiné radovánky.

Po tréninku 1.11. jsem se už v týdnu k běhu nedostal. Byl jsem v jednom kole na cestách, bolelo mě kole-no, a tak jsem jenom regeneračně plaval. V přípravě, od 17.9., kdy jsem se pro Lurdy rozhodl jsem „naběhal“ něco přes 80 km. Plnily dobře úlohu dalšího motivačního milníku. Udržely mě „mimo gauč“. Hurá!

Jak to vše proběhlo v 8.11.2015? Nestíhám a „jsem dlouhej“… Takže za pár dnů bude pokračování.

5+1 lekcí pro život

  1. Život je „nahoru dolů“. I Starobělské Lurdy (a Velká Kunratická). Bez toho by to byla poněkud pohodlná a stereotypní nuda.
  2. Každý má nějaký důvod proč běží/žije. Držte se svého vlastního důvodu, ne někoho jiného. Nebude vám vadit, když vás druhý předběhne a nebudete pyšní, když vy předběhnete někoho jiného.
  3. Někdy je dobré měřit (v životě) svůj výkon, jindy je lepší se jen tak uvolnit a odpoutat.
  4. Zaměříte-li se pouze na cíl, můžete ztratit ze zřetele cestu, po které běžíte/jdete a její krásu.
  5. Svou modlitbu si najde úplně každý (pokud chce).
  6. Na podzim cesta (v lese) zapadá listím a nevíte, kde jsou kořeny a nerovnosti. (Chtěli byste, aby vám listí z cesty někdo odfoukal?)
Lurdy_2016

Organizátoři si pospíšili s termínem na rok 2016. Zdroj: http://www.bezvabeh.cz/starobelske-lurdy

Jaké je vaše sebevědomí?

Sebe-vědomí a sebevědomí

Pro mé SRDCE je Sebe-vědomí vědomím si sebe sama, sebe-uvědoměním. Jde spíše o filozofický termín. V angličtině by se dalo použít slovo self-awareness, snad self-consciousness. Pro sebedůvěru se často používá anglické slůvka self-confidence.

Sebevědomí jako pojem ze sociální psychologie, poukazuje na postoj člověka k sobě samému. To, co obvykle hledáme, je jeho přiměřená úroveň. Příliš vysoké sebevědomí může vést k přeceňování sebe sama, náročným cílům, podceňování ostatních a k aroganci.

Nízké sebevědomí (angl. LSE – low self-esteem) je svým způsobem poruchou v myšlení, jakýmsi myšlenkovým zmatkem. Jednotlivec se vidí nebo o sobě přemýšlí jako o neadekvátním, nepřijatelném, nehodnotném, nesympatickém a/nebo neschopném. Je to myšlení, které prostupuje každý aspekt života člověka. Tento iracionální a zkreslený pohled na sebe sama, postihuje předpoklady, interpretace, vnímání, závěry a přesvědčení člověka o sobě, stejně jako o ostatních.

Test vašeho sebevědomí

Renomovaná klinická psycholožka Marilyn J. Sorensen, autorka knihy Breaking the Chain of Low Self-Esteem (Zpřetrhejte řetěz nízkého sebevědomí), zpracovala známý a populární Sorensen Self-Esteem Test, který vám nabízím v češtině.

LSE

Obálka knihy M. J. Sorensen.

Originál testu v angličtině si můžete stáhnout zde. Česká verze je k dispozici ke stažení na mém Dropboxu.

Je zde 50 tvrzení. Vašim úkolem je každé z nich posoudit a odpovědět, zda je pro vás pravdivé. Pokud ano, „získáváte bod“. Vaše skóre si spočítáte na konci testu.

  1. ___Obecně cítím úzkost v nových sociálních situacích, kdy přesně nevím, co se ode mne očekává.
  2. ___Připadá mi obtížné poslouchat kritiku na sebe sama.
  3. ___Mám obavy z toho, že vypadám jako hlupák.
  4. ___Mám tendenci zveličovat své chyby a minimalizovat své úspěchy.
  5. ___Jsem velmi kritický/á k sobě i ke druhým.
  6. ___Mívám období, během nichž se cítím zničeně a/nebo v depresi.
  7. ___Po většinu času jsem nervózní a bojím se.
  8. ___Když se mnou někdo špatně zachází, domnívám se, že jsem musel/a udělat něco, za co si to zasloužím.
  9. ___Mám potíže poznat, komu důvěřovat a kdy důvěřovat.
  10. ___Často mám pocit, že nevím, jakou správnou věc mám dělat nebo říci.
  11. ___Jsem velmi znepokojen/a svým vzhledem.
  12. ___Snadno se ocitnu v rozpacích.
  13. ___Myslím si, že ostatní jsou velmi zaměřeni na to a kritičtí k tomu, co říkám a dělám.
  14. ___Obávám se, že udělám chybu, kterou by druzí mohli vidět.
  15. ___Často cítím depresi z toho, co jsem řekl/a a udělal/a nebo z věci, které se mi nepodařilo říct nebo udělat.
  16. ___Vyhýbal/a jsem se změnám ve svém životě, protože jsem se obával/a, že bych udělal/a chybu nebo selhal/a.
  17. ___Když vnímám, že jsem kritizován/a často se ocitám v defenzivě a pak vracím úder zpět.
  18. ___Kvůli strachu a vyhýbání se jsem nedosáhl/a toho, čeho jsem schopen/schopna.
  19. ___Mám sklon k tomu, aby strach a úzkost ovládly mnoho mých rozhodnutí.
  20. ___Mám tendenci po většinu času přemýšlet negativně.
  21. ___Zjistil/a jsem, že při sexu je pro mě obtížné chovat se adekvátně a/nebo bez rozpaků.
  22. ___Jsem jedním/jednou z následujících: osobou, která o sobě odhaluje příliš mnoho osobních informací nebo osobou, která jen zřídkakdy odhaluje osobní informace.
  23. ___Jsem často tak nervózní, že nevím, co říct.
  24. ___Často odkládám (prokrastinuji).
  25. ___Snažím se vyhnout konfliktu a konfrontaci.
  26. ___Už mi bylo řečeno, že jsem příliš citlivý/citlivá.
  27. ___Jako dítě jsem se cítil/a jako podřadný/á nebo nedostatečný/á.
  28. ___Mám sklon si myslet, že mám výše položenou laťku než ostatní.
  29. ___Často cítím, že nevím, co se ode mne očekává.
  30. ___Často porovnávám sám/sama sebe s ostatními.
  31. ___Často o sobě a o druhých přemýšlím negativně.
  32. ___Mívám často pocit, že druzí se mnou špatně zachází a využívají mě.
  33. ___V noci často přezkoumávám svůj uplynulý den a analyzuji to, co jsem řekl/a a udělal/a nebo to, co druzí ten den řekli a udělali mi.
  34. ___Často se rozhodují na základě toho, co by mohlo potěšit druhé, spíše než podle toho, co chci, nebo dokonce, aniž bych bral/a ohled na to, co chci.
  35. ___Často myslím na to, že mě ostatní nerespektují.
  36. ___Často se zdržuji sdílení svých názorů, myšlenek a pocitů ve skupinách.
  37. ___Občas zalžu, mám-li pocit, že pravda by měla za následek kritiku či odmítnutí mé osoby.
  38. ___Mám strach, že řeknu nebo udělám něco, kvůli čemu pak budu vypadat hloupě nebo nekompetentně.
  39. ___Nechci si stanovovat cíle do budoucnosti.
  40. ___Snadno se nechám odradit.
  41. ___Nejsem si příliš dobře vědom/a svých pocitů.
  42. ___Vyrůstal/a jsem v dysfunkční domácnosti.
  43. ___Myslím si, že život je pro mě těžší, než pro většinu ostatních lidí.
  44. ___Často se vyhýbám situacím, o nichž si myslím, že budou nepříjemné.
  45. ___Mám sklony k perfekcionismu, potřebuji vypadat perfektní a dělat věci perfektně.
  46. ___Když jdu na jídlo ven sám/sama nebo jdu sám/sama do kina či dělám sám/sama další činnosti, cítím se příliš trapně.
  47. ___Často se přistihnu, že jsem na druhé rozzlobený/á nebo je svým chováním a slovy zraňuji.
  48. ___Občas jsem tak nervózní nebo naštvaný/á, že zažívám většinu z následujícího: bušení srdce nebo ve spáncích, pocení; bázlivost; červenání; obtíže při polykání nebo knedlík v krku; třas; slabou koncentraci, závratě, nevolnost nebo průjem; mžitky.
  49. ___Mám velké obavy z kritiky, nesouhlasu nebo odmítnutí.
  50. ___Mám-li učinit rozhodnutí, spoléhám na stanovisko druhých.

Copyright © 2006, Marilyn J. Sorensen – Všechna práva vyhrazena. www.GetEsteem.com. Tento dotazník může být distribuován nebo reprodukován, musí však zůstat nezměněn.

Vaše skóre

= Počet bodů, kdy jste s uvedeným tvrzením souhlasili.


00 – 04 tvrzení ………. Máte docela dobré sebevědomí

05 – 10 tvrzení ………. Máte mírné sebevědomí

11 – 18 tvrzení ………. Máte poměrně nízké sebevědomí

19 – 50 tvrzení ………. Máte velmi nízké sebevědomí


Je důležité vědět, že vaše skóre v tomto dotazníku žádným způsobem neukazuje na kvalitu osobnosti. Měří pouze to, jak vidíte sebe sama. Máte-li na sebe zdravý pohled, vaše skóre bude nízké. Vidíte-li sebe sama nezdravě, bude vaše skóre vysoké.

Je třeba si uvědomit, že je obtížné vychovávat děti se zdravým sebevědomím, jestliže vy sami trpíte nízkým sebevědomím. Bez tohoto poznání přejdete k postojům, obavám a myšlení, které doprovází nízké sebevědomí.

Nikdy o sobě neříkej nic, co nechceš, aby byla pravda.

(Brian Tracy)

Labyrint 2

25 tipů pro zvýšení sebevědomí

Dát do pořádku své sebevědomí není „klik – klik“ záležitost. Jsem přesvědčen o tom, že je důležité porozumět kořenům nízkého sebevědomí. Psychologové se shodují v tom, že tyto příčiny je třeba hledat v dětství. Řadu příkladů a doporučení ve své knize uvádí Marylin Sorensen. Její doporučení je – hledat terapeuta.

Osobně si myslím, že užitečné může být i koučování, které je v souladu s etickými a profesními standardy nepř. International Coach Federation. Někdo dá přednost metodě RUŠ apod. Volba je na každém z nás. Instantní řešení neexistuje.

Mám tedy alespoň 25 obecnějších, stručných tipů, co můžete dělat, chcete-li na svém sebevědomí zapracovat. Analyzovat můžete i své odpovědi v Serensen testu. Je to cesta k nalezení některých zdrojů nízkého sebevědomí.

  1. Uvědomte si, že nízkým sebevědomím trpí mnoho lidí.
  2. Identifikujte myšlenky, pocity, tělesné příznaky a chování spojené s nízkým sebevědomím.
  3. Naslouchejte svému vnitřnímu monologu.
  4. Uvědomte si způsob, jakým přemýšlíte sami o sobě.
  5. Sledujte fyzické příznaky svého nízkého sebevědomí.
  6. Identifikujte své negativní myšlenky a najděte jejich kořenovou příčinu.
  7. Negeneralizujte (nedělejte obecné závěry).
  8. Přestaňte se srovnávat s druhými.
  9. Vyhýbejte se hlasům, které vás vedou ke katastrofickým závěrům.
  10. Pamatujte, že nemůžete číst myšlenky.
  11. Rozlišujte mezi tím, co je názor a co je fakt.
  12. Začněte si vést deník sebevědomí.
  13. Obklopte se pozitivně naladěnými lidmi.
  14. Vytyčte si hranice.
  15. Udělejte si čas pro sebe (a třeba hledejte zdroje své síly).
  16. Zlepšete svůj životní styl (strava, sport…).
  17. Zkuste terapii (myslím, že můžete zkusit i koučink).
  18. Naučte se říkat „ne“.
  19. Snažte se být autentičtí.
  20. Dovolte si dělat chyby.
  21. Přijměte zodpovědnost za to, co děláte a jak reagujete na to, co se vám děje.
  22. Ponořte se do čehokoliv, pro co se rozhodnete, přestaňte si dělat starosti ohledně svých voleb.
  23. Oslavte každý svůj úspěch.
  24. Naučte se nějakou dovednost.
  25. Pomozte nebo udělejte něco krásného pro druhé sami o sobě a buďte na to hrdí.

Literatura:

  • SORENSEN, M. J.: Breaking the Chain of Low Self-Esteem. 2. vyd. Sherwood: Wolf Publishing, 2006. 231 s. ISBN 0-9664315-8-8.
  • SORENSEN, M. J.: The Personal Workbook for Breaking the Chain of Low Self-Esteem: A Proven Program for Recovery from LSE. Sherwood: Wolf Publishing, 2002. 293 s. ISBN 0-9664315-3-7.

Jak je to s vašim sebevědomím? Jaký je váš tip k udržení přiměřeného sebevědomí nebo překonání nízkého sebevědomí? Který z výše uvedených 25 tipů vám nejlépe „funguje“?

14 přínosů, proč zkusit zorganizovat sraz spolužáků

9.10.2015 jsem završil experiment č. 35 a setkal se s dalšími 13 spolužáky na srazu bývalého „kruhu“, jakési vysokoškolské třídy té doby.

Bejvávalo – o čem hovoří index

K dennímu studiu na Fakultě strojní VUT Brno jsem byl zapsán 5. září 1982. Svůj první zápočet jsem do indexu získal z předmětu „Základy strojírenské technologie“ 5. listopadu 1982. Na prvním řádku mého indexu je zapsán předmět „Dějiny MDH a dějiny KSČ“ (pro nepamětníky: MDH – mezinárodní dělnické hnutí, KSČ – u nás stále legální organizace¨se zločineckou minulostí). Taková byla doba. Jeden z mých spolužáků dostal u přijímacích pohovorů záludnou otázku: „Co bude následovat po komunismu?“ Byla to opravdu odborná otázka pro budoucí strojaře. Tehdy jsme to ještě netušili…

Index

Index jako artefakt doby

Poslední zkoušku jsem vykonal 20. března 1987 z předmětu „Stavba biotechnologických zařízení“ a „páťák“ řádně ukončil 25. května 1987.

Promoce proběhly 23. července 1987 v Mahenově divadle v Brně a my si mohli zazpívat „Inženýrskou“ od skupiny Plavci/Rangers. S některými spolužáky jsme byli prvními vystudovanými biotechnologickými strojaři v tehdejší ČSSR. 😊 Víte jak to je: „Člověk míní, život mění.“

Nápad

Počátkem června 2014 jsme v Brně společné slavili 50. narozeniny s kamarádem a spolužákem Romanem. Byli jsme si prohlédnout také místa našich studií. Areál pod Palackého vrchem jsme téměř nepoznali, areál na Kraví hoře a na Úvozu se téměř nezměnil. Trochu na nás dýchla nostalgie. Měli jsme mezitím jen jeden sraz spolužáků, a to už bylo dávno.

RL_turbina_2014

U turbíny s Romanem. 8.6.2014

Po návratu z Brna ve mě vzklíčil nápad zkusit takový sraz zorganizovat. Nikdy jsem to nedělal, ani jsem si nemyslel, že bych to dělat chtěl. A tak se idea dostala na jaře 2015 na seznam mých 51 barevných experimentů.

Přínosy

11.10.2015 jsem č. 35 na seznamu experimentů odškrtnul jako realizovaný. Jaké přínosy a efekty vás mohou potkat, když nostalgie přepadne i vás a rozhodnete se zorganizovat sraz spolužáků? Nás se sešlo 14 spolužáků, tak tady je 14 možných přínosů z mé experimentální zkušenosti:

1 – Zdokonalíte se ve vyhledávání na Googlu a v dalších zdrojích

  • Je dobré mít oporu třeba na webu http://www.spoluzaci.cz. Pokud tam není vše aktualizováno, nastává fáze vzpomínání a hledání

2 – Zlepšíte si analytické a logické myšlení

  • Nejsem hacker, takže některé vyhledávání byla náročná. Poznal jsem jaké to je, když má někdo více a někdo méně frekventované příjmení i to, že digitální stopa některých je výraznější a u některých téměř žádná.

3 – Posílíte vybavování si vzpmínek a zjistíte, že mozek je podceňovaný a málo poznaný fenomén

  • V průběhu přípravy se vám může vybavovat stále více vzpomínek či detailů. Zejména pokud se na práci soustředíte. Nebo třeba zjistíte, že s některými jste až tak často za studia nekomunikovali.

4 – Posílíte vnitřní práci na sobě a zvládání emocí

  • Týká se to např. zpracování vzteku z toho, že oslovení neplní „zadané“ termíny nebo při cestě na sraz v pátek odpoledne v zácpách, na objížďkách apod.

5 – Poznáte nebo zlepšíte vlastní představivost

  • To platí zejména pro představy o tom, jak by měl sraz pobíhat a při představách jak asi po tak dlouhé době spolužáci vypadají. V rámci srazu pak reálně otestujete (vlasy, kilogramy, brýle, v mém případě i chybějící zub…)

6 – Otestujete svou schopnost delegovat (na dálku)

  • V této dovednosti jsem propadl na celé čáře, protože mám rád „věci pod přímou kontrolou“.

6 – Posílíte rozhodování a využití některých rozhodovacích technik

  • Třeba při rozhodování, zda zvolit direktivní nebo demokratický styl přípravy srazu. Týká se to volby místa, termínu apod. Při demokratickém stylu se můžete i naučit pracovat s anketami.

7 – Zdokonalíte se v práci s financemi

  • Pokud jste nikdy nedělali pokladníka, je to skvělá příležitost – kolik, jak a kdy vybrat peněz.

8 – Zlepšíte své komunikační schopnosti (platí zejména pro introverty jako já)

  • Zjistíte také, jaká forma a jaký styl kominikace je vašim oblíbeným.

9 – Ověříte si, zda máte či nemáte systém a pořádek ve fotografiích

  • V mém případě se ještě týká klasicky vyvolávaných filmů.

10 – Zjistíte, jak je to s popularitou Facebooku

  • V našem případě v generaci vysokoškoláků v nejlepších letech, tedy padesátníků. Výsledek – nic moc.

11 – Možná přijdete na to, že čas nemusí zacelit některé staré rány (záleží na úhlu pohledu)

12 – Zjistíte, jakou roli hrají ve vašem životě artefakty a do jaké míry jste ještě dětmi

  • V případě 28,571% účastníků našeho srazu se to projevilo při focení před turbínou u děkanátu strojní fakulty.
198x

1984(?)

Turbina

10.10.2015

13 – Poznáte, jak je to s vašim uměním řici NE

  • To když ostatní „automaticky“ předpokládají, že další sraz zase zorganizujete vy, protože už přece „máte kontakty a zkušenosti“.

14 – Vaše SRDCE zaplesá

  • Vaše Sebe-vědomí vám ukáže, že jste v životě vy i vaši spolužáci mnoho dokázali. Možná objevíte v organizování svůj Dar. Spolužáci patří k životu, tudíž i k vaší Celistvosti. Bezprostředně po probuzení (půjdete-li vůbec spát) třeba nebudete pociťovat příliš Elánu, ale to hlavní, budete mít Radost, že se něco povedlo!

Děkuji rodinnému vinařství a penzionu Kosík v Tvrdonicích, za vstřícný přístup a výborné zázemí pro náš třídní sraz.

Sraz_Tvrdonice

Sraz po 28 letech. Tvrdonice, 9.10.2015. Připomněli jsme si i spolužáka Tomáše Kanclíře, který tragicky zahynul v 1. ročníku.

Jaké jsou vaše zkušenosti s různými třídními srazy? Jaké to je zprganizovat takovou akci? Kdy jste se naposledy jako spolužáci sešli, bez ohledu na typ školy? Sdílejte v komentářích.

Máte nabitou baterii? (Ke knize Toma Ratha „Are You Fully Charged?“)

V příspěvku, věnovaném publikaci Brendona Burcharda The Charge, jsem v závěru zmínil jinou knihu s podobným přebalem. Nyní vám ji chci představit.

Fully Charged

Obálka knihy Toma Ratha

Kniha obsahuje více než 200 bibliografických referencí. Z toho vyplývá, že se její autor Tom Rath opírá o výsledky mnoha výzkumů a studií, aby čtenáři mohl dát fundovanou odpověď, jak energetizovat život.

Kontext silných stránek

Tom Rath je pravnukem Donalda O. Cliftona (1924-2003), amerického psychologa, otce psychologie, založené na silných stránkách a praotce pozitivní psychologie. Clifton StrengthsFinder, hodnotící rámec silných stránek, který využívá Gallupův ústav, a který je zaměřen na silné stránky osobnosti, tvoří kontext také dalších Rathových knih – např. StrengthsFinder 2.0 nebo Strengths-Based Leadership.

Jako kouč miluju koncept založený na poznání silných stránek osobnosti. K dispozici je řada metodik, na jejichž představení dojde v nějbližší budoucnosti. Stejně tak miluju pozitivní psychologii. A miluji také otázky k zamyšlení.

  • Jakou nejsmysluplnější věc jste vykonali minulý měsíc?
  • Přispívá práce, kterou děláte, ke zlepšování vašeho života?
  • Jaké jsou vaše unikátní talenty a schopnosti? Co umíte zvládnout daleko lépe než lidé, které znáte?

Tyto a podobné otázky na jedné straně Tom Rath provokuje ve čtenáři. Na druhé straně, dle relevantních studií, jeho vlastních experimentů a zkušeností naznačuje, kde hledat odpovědi. Kniha je výsledkem dlouholetého studia, dědictví a také vlastních zkušeností autora, který se již od Gallupova ústavu osamostatnil.

To, že nejsem byznysmen-tvrďák jsem věděl. Osobně jsem si testoval silné stránky u Gallupu v listopadu 2013. Mé zásadní silné stránky?

  • Láska k učení
  • Vůdcovství
  • Vděčnost
  • Láska
  • Týmová práce
  • Spiritualita

Nebylo jednoduché ten výsledek zpracovat. Vůbec nejde o žádnou SWOT analýzu jako ve strategickém managementu. Silné stránky definují to, kým jsme. Některé jsou více vyvinuté, jiné méně. Míře využití a potenciálu využití se věnuje ještě další systém, který jsem vyzkoušel. Proto jsem i v nejnovější knize Toma Ratha (vyšla v květnu 2015) vkládal naděje na prohloubení vhledu do zákulisí silných stránek.

Co má vlastně autor na mysli 3 energetizujícími klíči v životě člověka?

  1. Smysl (význam, účel)
  2. Interakci
  3. Energii

Tyto tři podmínky odlišuji den člověka prožitý se zápalem od „běžného dne“. V Rathově knize je to destilát více než 2 600 setříděných námětů a nápadů, jak zlepšit naši každodenní životní zkušenost. Do „destilace“ bylo zapojeno přes 10 tisíc lidí. Nejde o žádný zanedbatelný hlas a náhodný výsledek.

Zkuste si vzpomenout na den/situaci, kdy jste zažívali, že to co děláte má smysl pro někoho, s kým jste v tu chvíli vytvořili interakci. Nabilo vás to energií? Registroval jsem několik takových reakcí např. od přátel na Facebooku. 1. října se zapojili do projektu Káva s koučem a měli schůzku s klienty. Vypovídají o tom také sdílené zážitky z cest apod.

První dvě položky (smysl a interakce) samy o sobě nemusí být kdovíjak velké, aby měly dopad do položky č. 3 (energie našeho dne).

Smysl

Dělat něco, co přináší užitek ostatním, co má význam a smysl. Zdá se, že na této myšlence není nic zásadně nového. Zdůrazňuje ji spousta knih a seminářů o osobním rozvoji. Je podstatou hledání našeho poslání v životě. Promítá se zde poslání (mission statement) podniků a firem. Možná se ta myšlenka zdá tak banální či „samozřejmá“, že ji řada z nás podceňuje. Nebo naopak hledáme smysl příliš vysoko, hledáme nějaký „supersmysl“. Výzkumy přináší důkazy o tom, že je lepší cílit na „nízko visící ovoce“. Jak zdůrazňuje Tom Rath, malá vítězství utváří významný pokrok. Krok za krokem, jedním malým vítězstvím za druhým, vstříc postupnému pokroku a zlepšování.

Hledání smyslu (tak zní i název knihy Viktora Frankla, který přežil holocaust a stal se zakladatelem existenciální analýzy) je to, co činí život hodnotným a naplňujícím. Rath to opět podtrhuje poukazem na výzkumy, ukazující, že čím větší hodnotu přikládáme štěstí samému o sobě, tím osaměleji se můžeme cítit. Vytváříme-li smysluplné interakce, je to lepší pro všechny strany.

Alespoň heslovitě vám napoví názvy kapitol:

  • Utvářejte smysl prostřednictvím malých vítězství
  • Usilujte o život, svobodu a smysluplnost
  • Učiňte z práce účel, nejen místo
  • Najděte něco vyššího, než pouze hotové peníze
  • Zeptejte se, co svět potřebuje
  • Nezabředněte do obyčejného

„Každý den, kdy dovolíš, aby tě něco odvedlo od následování tvého snu, ztrácíš příležitost utvářet ve svém životě smysl.“

(Tom Rath)

Interakce

Díky interakcím jsme schopni vytvářet více pozitivních, než negativních momentů. „Žijte daným okamžikem“ – opět slova, jež zní jako otřepaná fráze. Pokud si okamžik prodloužíme na 3 sekundy, můžeme lépe vnímat interakce, kterě se v daných „okamžicích“ odehrávají – gesta, pohyby, úsměvy atd. Tyto okamžiky a interakce se kumulují do našich hodin, dnů, roků… a celého našeho života. To je důvod, proč se každý takový okamžik počítá. Během hodiny máme k takovým třísekundovým interakcím 1 200 příležitostí. Pokud jde o knihy, bylo pro mě toto vysvětlení, jak žít přítomným okamžikem, asi prvním opravdu smysluplným a konkrétním.

Obdobně tomu bylo i u pravidla buďte pozitivní z 80 %. Vždy jsem obtížně věřil na ryzí „pozitivní myšlení“, afirmace a podobné koncepty zcela bez výhrad. Rath dokládá výzkumy, podle nichž potřebujeme 3-5 pozitivních interakcí, abychom překonali jednu negativní. Doporučení je zřejmé – čím více komunikujeme o tom, co funguje, tím lépe. Ať už slovně nebo písemně. Upřímně – když si občas čtu komunikaci k některým „politickým tématům a krizím“, je to něco, co určitě člověčí baterii nenabije. Je to většinou šum (někteří mají rádi slovo „shit“), který baterie naopak vybíjí. Možná nabíjí „vybíječe“. Ale o těch kniha Toma Ratha není. Doporučuje se jim vyhýbat.

Ostatně, i zde výzkumy potvrzují to, co jste možná už četli či slyšeli. Svým způsobem jsme našim chováním a interakcemi souhrnem několika málo lidí, s nimiž se nejvíce stýkáme a trávíme nejvíce času.

A ještě názvy některých kapitol:

  • Buďte z 80% pozitivní
  • Začněte malými věcmi a mějte jasno
  • Dejte si pauzu a věnujte se vztahům
  • Dejte přednost zkušenostem a zážitkům
  • Vyhněte se sólo jízdě apod.

„Potřebuješ-li někomu říci špatnou zprávu, něco co je pro druhého obtížné, buď si jist, že dokážeš zmínit i několik pozitivních věcí. Pro rovnováhu v konverzaci je potřeba daleko více pozitivních slov, než těch negativních.“

(Tom Rath)

Energie

Elán a energie je součástí mého konceptu SRDCE. Říká se, že zdraví máme pouze jedno. Jako logický se tedy jeví nadpis kapitoly Dejte své zdraví na první místo. Život je však plný paradoxů, znáte to. Nezbývá, než si sáhnout do svědomí a zeptat se:

Je u mě opravdu zdraví na prvním místě?

Jaká je vaše odpověď? Rozhodnout se pro něco (budu běhat), ještě nic neznamená. Počítají se až první kroky.

Velmi návodně zní nadpis další z kapitol – Naučte se chodit, než začnete běhat. Podle některých výzkumů stráví člověk během dne sezením průměrne 9,3 hodiny, tedy více času než spaním. Dokonce ano 30-60 minut cvičení denně pak nemusí stačit, pokud prosedíme zbytek dne. Doporučení? Přidejte ke své rutinní práci trochu aktivity. Tipy – porady ve stoje, vyřizování telefonátů za chůze apod. Každý v tomto může být kreativní.

Další rady Toma Ratha pro energetizaci našich dnů jsou tradiční (ostatně, těžko objevit něco nového) – správná strava, spánek, pohyb. Koneckonců i jedna z dřívějších Rathových knih mé příznačný název: Eat. Move. Sleep. How Small Choices Lead to Big Changes (Jezte. Hýbejte se. Spěte. Jak malé volby vedou k velkým změnám).

Napoje

Je to ta správná cesta k energii?

Takže…

Závěr je (a vždy bude) tradiční. Sami si volíme úhel pohledu. Pro někoho může být kniha plná starých pravd. Záleží, jestli se jimi řídíme nebo ne. Dnes mi manželka četla z Facebooku také jednu pravdu: „Buď chceš nebo nechceš. Ostatní jsou jen kecy!“ Pro někoho jiného mohou být tytéž pravdy nové nebo připomínající něco, co jsme ve shonu života zapomněli.

Protože jsem v kariéře „přičichl“ také k vědecké a výzkumné práci, ladí mi na knize přiznání výzkumných zdrojů. Je znát, že Rath má vědecké zázemí, ale není vědec-teoretik. Jako obvykle, provází i tuto publikaci v závěru řada všetečných, sebezpytujících otázek. Autor je kromě knihy uvedl i v samostatném doplňku (diskusní příručce), který si lze stáhnout zde [cit. 2015-10-05].

Mnozí považují „Are You Fully Charged?“ za nejlepší Tomovu knihu vůbec. K některé další (mám doma ještě dvě) se vrátím v následujících měsících. Všech Rathových knih se přitom prodalo více než 6 milionů výtisků. Tištěnou verzi knihy s pevnou vazbou si můžete (tradičně) objednat na Amazonu.

Jaké jsou vaše „energetizační klíče“? Co vás dokáže pozitivně „nakopnout“? Jak se v každodenní práci upomínáte na to, co je jejím smyslem? Kolikrát denně se usmějete na lidi kolem sebe?

Literatura:

  • RATH, T.: Are You Fully Charged? The 3 Keys to Energizing Your Work And Life. 1 ed. Missionday / Silicon Guild, 2015. 240 s. ISBN 978-1-939714-03-9.

 

10 poučení, jak mě běh Olbramicemi (konečně) „zvedl z gauče“

V článku ke svým experimentům jsem 25.4.2015 napsal: „Když jsem položky ještě jednou procházel, tak jsou tam pro mě i docela velké věci. Například to, že jsem nikdy nebyl žádný běžec. Nechám se překvapit…“

Překvapení přišlo – v podobě běhu Olbramicemi. Je to příběh tří let nebo posledních 40 dnů? Doufám, že bude pokračovat.

Tříleté zpoždění. Znáte to?

Sedí 5 žabiček na hrázi rybníka a jedna se rozhodne skočit.

Kolik jich pak sedí na hrázi rybníka?

Začalo to knihou „Born to Run – Zrození k běhu“ z roku 2009. Někdy v průběhu léta 2012 jsem se rozhodl: „Začnu běhat!“

Nike

Just Do It! Nádherně jednoduché!

28.8.2012 jsem si koupil Nike Free Run 3+ (dnes jsem našel účtenku). 29.8.2012 jsem s novými botkami začal první krůček běžecké abecedy. 30.8.2012 jsem našel první výmluvu. Následující den další…

Nacházel jsem je i po celý rok 2013 – práce, zahrada, počasí, „nejsem připraven“, „bolí mě záda“, „nejdřív musím zhubnout“… V prosinci 2013 jsem si zlomil ruku. Hledání výmluv s rukou v sádře a na počátku roku 2014 bylo snazší…

Zjara 2014 přišla padesátka (věk, ne kilometry). Cíl „Vážit 92 kg do…“ jsem posunul na další termín (obvykle mívám datum narozenin nebo Silvestr). Když jsem byl s chlapama na víkendech Mužská síla 2014, ráno jsem při rozcvičkách sotva dofuněl na louku do svahu, kde se rozcvičky konaly.

No nic, „začnu běhat“.

Koncem března 2015 jsem založil osobní blog Život 50+. Místo pohybu jsem se ještě víc usadil v křesle u pracovního stolu. Před 51. narozeninami mě napadly „experimenty“. Celkem 50+1 záměrů, které bych chtěl zvládnout, do svých 55 let (2019). Aby SRDCE mělo Radost. Nemají žádné priority,

  • Experiment č. 9 – Vyšlapat na kole na Lysou horu
  • Experiment č. 10 – Zhubnout a udržet si váhu do 92 kg
  • Experiment č. 13 – Absolvovat půlmaraton v Ostravě

Kliknul jsem na tlačítko „Publikovat“… a bylo to venku!

„Problém“ nastal velmi záhy – s ostruhou na patě. Začátkem prázdnin jsem nemohl pořádně chodit. Na dovolené v Chorvatsku jsem zkraje července dostal „babský tip“ – mazat si patu mastí na kravská vemena. Vygůglil jsem si a objednal mast, k tomu homeopatikum Hekla Lava 15 a od poloviny července začal patu léčit.

Mast_Hekla

Hekla Lava (homeo) a mast na kravská vemena Aphlegmina. Mazat po večerním dojení.

18.7.2015 jsem poprvé v životě (jako správný internetový introvert a nedůvěřivec) zprovoznil osobní profil na Facebooku (FB). Při jednom „brouzdání“ po profilech jsem našel stránku sousední obce Olbramice. Zrovna tam byl příspěvek, že v sobotu 22.8.2015 se koná historicky 1. běh Olbramicemi. „To je tvoje šance!“ šťouchlo si mé lepší já. Kupodivu jsem poslechl. Z recese jsem se na timeline zeptal, zda se mám zúčastnit jako divák nebo „běžec“ či raději odjet na víkend pryč. Dopadlo to podle očekávání. Přátelé z FB mě podpořili – „jen si běž, to dáš“. A trénink? Od začátku srpna plavání 3x týdně.

K mé radosti, po necelém měsíci mazání a homeo-užívání ustoupila bolest v patě (klepu na dřevo).

Test z gauče

Bude to „experiment z gauče“! Poznám, jak na tom jsou kolena, pata a Sebe-vědomí. Bude sranda. Půlmaraton do 4 let myslím vážně, tak konec výmluvám… To vše se mi honilo hlavou. 3,9 km do kopce a z kopce, kolem našeho domu… To přece přežiju.

21.8.2015 jsem manželce nachystal foťák a nabil do něj baterii.

22.8. jsem od našeho domu na Vrchpolí sjel autem o 1,5 km níže k Centru volného času v Olbramicích, kde byl start. Zaplatil jsem 50,- Kč, dostal číslo 34 a poukázku na opékanou klobásu a pivo. Na to jsem se těšil, líbilo se mi, že se pořadatelé starají o správnou výživu sportovců. Žádné představy o čase, za jak dlouho se vrátím do cíle. Jeden z mých dvou vnitřních Blíženců mi zkušeně namlouval: „No, když půjdeš, tak za 45 minut bys mohl být zpátky. Když i poběžíš, tak možná dřív.“

Nevím, kolik nás bylo na startu. Nejprve byl závod na 60 metrů pro nejmenší. Pak 1 km pro děti a mláděž. Nakonec běžci a Nordic Walking (3 nebo 4 účastníci). Byl jsem v kategorii muži 40-59 let.

Čekal jsem, že bude sranda. Z mého pohledu moc nebyla. Běžci se rozcvičovali, protahovali a hecovali. Připadalo mi, že u některých bych hmotnostně vydal za dva. (To by pak mohli můj čas vydělit dvěmi.)

Beh Olbramicemi

Trasa běhu Olbramicemi. Zdroj: mapa z oficiálního plakátku akce.

Postavil jsem se na konec startovního pole. START! Všichni vyběhli (Nordic walkeři vyšli). Mých 192 cm a 107,5 kg rovněž. Jeden kamarád (běhá na 80 km, po horách a podobné ultra skopičiny) mi dal předtím přes Facebook dvě rady – 2 dny před závodem odpočívej a nepřepal začátek. První rady jsem se držel desítky let, druhé od první vteřiny po startu. Klusal jsem asi 300 metrů do svahu, po asfaltce v Olbramicích. Pak už jen rychleji šel a postupně ztrácel ostatní z dohledu.

„Hlavně abys při cestě nahoru už nepotkával běžce běžící dolů“, ozval se můj Blíženec-kritik. Vždy to se mnou myslí „dobře“. Minul jsem občerstvovací stanici a vešel na okruh, který se o pár dnů později měl stát mým tréninkovým. Dosud jsem jej znal jen z procházek s manželkou, dcerkou a našimi psy. Obešel jsem přes polovinu okruhu. Můj Blíženec mě poháněl. „Běž! Za chvíli vede trasa kolem našeho domu, Hanka tě bude fotit a psi štěkat.“

Libor

„Gauč styl“ v podání startovního čísla 34 (v textu článku zjistíte, komu patřilo). 22.8.2015

Předběhl mě jeden Nordic walker. Delší dobu jsem jej vnímal jak se přibližuje. Běžel. Já „běžec“ jsem šel. Divný svět. „Měl sis vzít hůlky, byl bys nejhůř čtvrtý v kategorii Nordic“, zase si rýpnul hlas uvnitř. Asi 200 metrů jsem zkoušel dělat, že běžím. Zachytila to Hanka a neúprosný objektiv foťáku (skvělý benchmarking s fotkou dole). Pak zase chůze. Když se uzavřel okruh a šel jsem ze svahu zpět, prohodil pár vět s pánem u občerstvovací stanice. Byl tam sám, všichni kolem něj beztak jen proběhli. Za mnou byli už jen dvě Nordic walkerky. Posledních asi 150 m jsem klusal. V cíli jsem registroval uvolněnou zábavu. Startér zapsal můj čas a tedy osobní rekord a dostal jsem na krk perníkovou medaili. Záhy svorně přišly vedle sebe dvě Nordičky. Závod se uzavřel.

Lukas

Běžecký styl Lukáše P., vítěze 1. běhu Olbramicemi. 22.8.2015

Vítěz Lukáš, soused z Vrchpolí (patříme pod obec Zbyslavice), zvítězil, tuším v čase těsně přes 16 minut. Za ním se umístil jeho brácha. Já? 31:28! Poslední z běžců (Lukáš by to dal za tu dobu 2x). První (a asi jediný) v kategorii „přes cent“ – bohužel nebyla vypsána. Kolena držela, pata nebolela. Pro mě vítězství sama nad sebou. Pivní iontový nápoj a nutričně vyvážená opečená kobása můj vítězný pocit upevnily.

Měl jsem radost a doma pózoval a pitvořil se. Prý to jsou endorfiny. Večer jsem i tančil na diskotéce. Výsledek radosti? 27.8.2015 (sotva mě přestaly bolet nohy) jsem před osmou ráno, s mobilem na paži a spuštěnou aplikací Endomondo, „vyběhl“ na okruh Vrchpolím. Cíl byl jasný – změřit vzdálenost a stanovit základní „běhochodecký“ čas. Takže: 1,6 km, 12:31 min. Okruh jsem pojmenoval Míle Vrchpolím.

Mile_Vrchpolim_1

Míle Vrchpolím – záznam 1. běhu 27.8.2015. Zdroj Endomondo.

Včera, 29.9.2015 jsem ráno „běhošel“ dva okruhy – 3,2 km, 23:23 min. Váha 105 kg. Mám za sebou první měsíc „mimo gauč“ – naběháno 32 km na Vrchpolí, naplaváno 15 km v bazénu SAREZA!!! v Porubě.

Přihlásil jsem se k 1. ročníku běhu Starobělské Lurdy 8.11.2015 na 3,2 km. Ve startovní listině mám číslo 104. Chtěl jsem 101, protože Rosťa, který běh organizuje, se stal mým 101. přítelem na Facebooku. Tak aspoň věřím, že 101-104 kg bude moje hmotnost na závodu. Hmotnostní kategorie tam opět nejsou, věková pro mě je 50-59 let.

Kliknu na „Publikovat“ a jedu do Bělského lesa, na svůj první trénink s běžeckými nadšenci.

Poučení? Samé staré pravdy

Poučení, která si z různých příběhů vydestilujeme, asi nebudou nikterak objevná. Zkušenost potvrdí staré, dobré a známé pravdy. Třeby tyto:

  • Rozhodnutí nic neznamená. Akce ano!
  • Na věku nezáleží. Jak píše Zuzana Součková ve své knize „Když se dáma rozběhne“ – padesátka je jen číslo.
  • Dokud se nerozběhneš, nikdy nebudeš připraven. (Téma – perfekcionismus a prokrastinace).
  • V počasí, času, ani v botech to není. Kde je ukryto tajemství? Ano, v hlavě!
  • „Nemusí pršet, stačí, když kape“. Není účelem hned zdolávat mnohakilometrové mety.
  • Měsíc v pohybu, ještě neznačí, že máš vyhráno. Je to však hodně návykové.
  • Užívat si, je lepší, než se „mordovat“. Dej pozor, aby „mordování“ nezamordovalo užívání si.
  • Využívej Facebook – je tam skvělá běžecká komunita a virtuální přátelé. Ti také kdysi s běháním začínali. Mě osobně jejich přijetí dost dojalo.
  • Sdílení záměrů a cílů má fakt smysl. Pomáhá k pocitu odpovědnosti.
  • Termín, milník, meta, cíl, vize, důvod proč… Když to máš, je to lepší, než když to nemáš.

Co vaše zkušenosti se „začínáním“? Co vás nakoplo? Co vás zbrzdilo? Podělte se v komentářích o střípky svých příběhů.

Poděkování

Děkuji Hance, Milušce, Veronice, Romanovi, Šárce, Petrovi, Lukášovi, Janě  a Markovi Zuckerbergovi za podporu v srpnových dnech, které rozhodly.

Manifest velkomyslnosti Michaela Porta

„Myslíš, že nemůžeš změnit svůj život (a svět)? Tak znovu přemýšlej!“

(Michael Port)

Vítejte ve světě BIG THINKING

Když v roce 1993 vyšel v Knižním klubu překlad knihy Davida J. Schwartze The Magic of Thinking Big, měla kniha český název Myslete velkoryse (podtitul: Budete mít úspěch).

Autorem knihy, o níž je článek je Michael Port* – heroický řečník a marketingový konzultant, zaměřený na malé a střední podniky. Když jsem v roce 2013 podepisoval jeho The Think Big Manifesto, měl jsem stále slovo velkorysost v hlavě. Teď mám pocit, že se k anglickému „think big“ nebo „big thinking“ více hodí VELKOMYSLNOSTbuďte velkomyslní. Proto bych Portovu knihu přeložil jako

Manifest velkomyslnosti.

* (V zahraničí na konferencích jsem se párkrát potkal s Michaelem Porterem, profesorem z Harvardu a „guru“ v oblasti konkurenční strategie, strategického myšlení a propagátora nového přístupu ke strategii ve zdravotnictví.)

„Jsme více než si myslíme, že známe.

Můžeme udělat více než si myslíme, s méně než si myslíme.

Budeme (to znamená, že ty také) velkomyslnější v tom, kdo jsme a co nabízíme.

Taková velkomyslnost se však musí odehrát teď, dnes, zítra a napořád.“

(Michael Port)

Velkomyslnost znamená naplno vyjádřit sebe sama, tváří v tvář všem silám, které se spiknou, aby oslabily náš pohon** a zmařily naše úsilí; velkomyslnost je o naší touze a vášni být/stát se tím nejlepším, kým můžeme být.

** (Pohon jsem použil podle překladu knihy Daniela H. Pinka „Drive“. Pod názvem „Pohon – Překvapivá pravda o tom, co nás motivuje!“ vyšla v roce 2011 v češtině).

 

Thing_Big_Manifesto

Obálka knihy The Think Big Manifesto

Port se přiznává, že chce, aby kniha byla „manifestem revoluce velkomyslnosti“ (s. 15). Věří, že každý z nás chceme více, než jen zlepšit naše osobní životy. „Pouze manifest opravdu odpovídá naší touze udělat náš svět tím nejlepším. Nezměníme-li svět, kdo to udělá za nás?“ (s.16-17). V touze po manifestu Port připomíná Brendona Burcharda. Akorát s manifestem přišel dříve a má konkrétnější a srozumitelnější představu než Brendon. Časově Michael Port a jeho knižní manifest koliduje s dobou vzniku Holstee manifestu (2009).

Port vidí svůj manifest jako osobní, profesní i politický. To poznání se zdá být jednoduché a je přitom do určité míry (aktuálně) pesimistické – my sami sobě jsme překážkou dělat v našem světě velkomyslnější věci.

Vzpomínám si, že jsem nedávno na Facebooku sdílel citát Alberta Schweitzera – „Člověk je chytré zvíře, které se chová jako imbecil.“ Víte proč se mi líbí? Protože sarkasmus a ironie nám davají daleko větší pocit bezpečí. Chce nás udržet v zóně pohodlí (sarkasticky – „v teple a smrádečku“). Dává jen pocit zdánlivé revolty, sounáležitosti apod.

Svůj názor Michael Port v tomto smyslu jasně formuluje:

„…nestojí za to předstírat, že nemáme důležié aspirace, protože se příliš obáváme, že se nám někdo vysměje, že selžeme, proto máme obecně strach opustit svou zónu pohodlí a místo toho říkáme, že nechceme zase tak moc uspět“ (s. 23).

Naštěstí ne všichni. Aby takových, kteří to vidí jinak, bylo víc, k tomu se odhodlal autor sepsat svůj manifest – a žít podle něj.

Pokud o 5 let později Brendon Burchard přišel se stejnou „skepsí“ ve smyslu, že jsme někde poztráceli svou osobní svobodu, zdá se, že žádný masový úprk k velkomyslnému myšlení se nekonal. Přitom, jak popisuje Michael Port, velkomyslnost je snadná. A také obtížná. Snadnější část spočívá v tom co je mottem společnosti Nike – „Just Do It“. Prostě to udělej. Obtížnější část velkomyslnosti představuje to, jak každodenně zpracováváme naše vlastní „malé“ myšlenky, spolu s myšlenkami druhých, které se snaží útočit na naše Sebe-vědomí a sebedůvěru. Domnívám se, že v boji proti této malomyslnosti potřebujeme každý z nás aktivovat některý z archetypů – kupříkladu Bojovníka a Mudrce. Někdo možná Blázna. Pokud se to podaří, jsme Králi a Královnami.

Na rozdíl od Burcharda, Port jednoznačně trvá na tom, že není guru, že je pouze (technicky vzato) autorem textu manifestu. Proto velmi frekventovaně používá slova MY a NÁŠ. Má to motivační podtext, kterým se snaží čtenáře vyburcovat.

Strom generála Shermana, Kalifornie. Sekvojec obrovský – výška 86 m, hmotnost 1 900 000 kg.

Aby nedošlo k omylu, že začít s velkomyslností je nadlidský úkol, zde je pár tipů, jak se dá začít:

  • Zhubněte
  • Začněte studovat
  • Nastartujte své vlastní podnikání
  • Změňte práci
  • Staňte se na nějakou dobu dobrovolníkem
  • Adoptujte dítě
  • Objevte znovu lásku k životu
  • Angažujte se v politice (ne v hospodě)
  • Zvelebte svůj byt/dům
  • Začněte cvičit
  • Meditujte
  • Uběhněte 5 km, 10 km, půlmaraton, maraton…

Vraťte do hry své ambice, své odhozené a ztracené cíle. Odvalte balvan ze svého SRDCE (díky Zdeňku).

„Inspirovat druhé k velkomyslnosti, je pravděpodobně ten nejdůležitější akt každého, kdo je velkomyslný.“

(Michael Port)

BTM

Principy Manifestu velkomyslnosti Michaela Porta.

Manifest velkomyslnosti

Pro inspiraci jsem přeložil shrnutí Michaelova manifestu (s.164-166), který zahrnuje 10 bodů. Je to v „mužské“ verzi.
1. Prohlášení, týkající se jádra: Za něčím si stůjte
  • Zjistím, za čím si stojím prostřednictvím koordinovaného procesu sebedotazování a zkoumání, abych objevil své jádro, to, kým skutečně jsem.
  • Zveřejním to, za čím si stojím.
  • Každý den se učiním viditelně zodpovědným vůči liteře i duchu toho, za čím si stojím.
2. Prohlášení, týkající se nezávislosti: Zavrhněte posuzování
  • Smířím se s tím, kým jsem teď, neboť vím, že i teď jsem dost dobrý.
  • Využiji své vrozené talenty a Dary k tomu, abych ve světě vykonal velké věci.
  • Nevzdám se tváří v tvář strachu, ani nedůvěře druhých.
3. Prohlášení, týkající se spolupráce: Spolupracujte
  • Budu člověkem, s nímž ostatní chtějí spolupracovat.
  • Budu s ostatními spolupracovat bez skrytých nebo sobeckých záměrů, na dosažení našich vzájemných cílů, ve službě tomu, za čím si každý z nás stojí.
4. Prohlášení, týkající se nepohodlí: Pohodlně se usaďte v zóně nepohodlí
  • Nebudu usilovat o kontrolu.
  • Zviditelním své poslání, učiním k jeho naplnění sliby a přijmu riziko k naplnění svých závazků.
5. Prohlášení, týkající se slibů: Slibte a splňte
  • Budu autentickým člověkem, jedním z těch, na něž se druzí mohou spolehnout.
  • Učiním tvrdé sliby, které mě posouvají na hranice mých schopností.
  • Nebudu se je „snažit splnit“. Splním je.
6. Prohlášení, týkající se pokory: Podvolte se autoritě a buďte autoritou
  • Jsem zde, abych se učil.
  • Budu záměrně vyhledávat moudré a opravdové učitele a předložím jejich autoritě svá omezení, která vytvářím při naplňování svých cílů.
7. Prohlášení, týkající se interity: Žijte v Celistvosti
  • Budu jednat ve shodě se svým posláním v soukromí i na veřejnosti.
  • Budu jednat v duchu, světle a službě toho, za čím si stojím.
8. Prohlášení, týkající se práce: Pracujte (tvrdě)
  • Jsem bojovník.
  • Budu trénovat, abych byl silný psychicky, intelektuálně a fyzicky, abych měl odvahu dělat velké věci, kterých jsem schopen.
9. Prohlášení, týkající se zábavy: Bavte se
  • Budu přijímat chaos i radost.
  • Nechám odejít falešný pocit kontroly a vysměji se neviditelné absurditě existence, především té své.
10. Prohlášení o „teď“: Proveďte revoluci času (přestaňte čekat na Godota)
  • Budu teď. Jsem teď.
  • Nebudu čekat na druhé, ve falešném bezpečí výmluv a odkládání.
  • Udělám to teď.
Start
V průběhu času od vydání manifestu Michael Port opravdu na Godota nečekal – rozvinul svůj byznys. Vytvořil propracovanou koučovací platformu pro marketingový koncept Book Yourself Solid zaměřený na podnikatele typu OSVČ nebo malé firmy, vč. softwarových řešení. Revoluci velkomyslnosti i manifest převedl do komunikace a sdílení na sociálních sítích a určité formy „one man show“. Ze svého webu udělal rozcestník. Nyní se hodně angažuje ve výcviku řečníků. Nevystupuje v pozici guru (i když marketingovým guru v podstatě je) a samozřejmě drží se americké zásady vystupování v televizních pořadech apod. Patří k otevřeným autorům a inspirátorům, ale ne těm, kteří nabízí instantní 1-2-3 řešení.
Kniha není na mém seznamu 51 titulů, je na seznamu knih, které zbývají do 200. Oslovil mě text a duch tohoto manifestu. Myslím, že může inspirovat řadu lidí.
Včera jsem na Facebooku kouče, kde jsem již manifest představil, sdílel i jiný úhel pohledu. Citát Robina Sharmy (Mnich, který prodal své Ferarri).
„Snění je skvělé, avšak velkomyslné myšlenky samy o sobě
nevybudují podnikání, nezaplatí tvé účty nebo z tebe neudělají člověka, o němž ve svém srdci víš, jaký může být.“
(Robin Sharma)
Vždy je to jen na každém z nás, jak se na věci díváme a co si z různých inspirací vezmeme pro naše SRDCE.
Znáte to. AKCE není na autorovi, nýbrž na čtenáři.
  • Co pro vás velkomyslnost znamená?
  • Jak velkomyslní chcete být? (bodů v manifestu je 1-10, stejně jako na škále)
  • Jak velkomyslní jste teď?
  • Co s tím uděláte?

 

Literatura:

  • PORT, M.: The Think Big Manifesto. 1 ed. Hoboken, NJ: John Wiley & Sons, 2009. 166 s. ISBN 978-0-470-43237-2.

 

6 měsíců blogu Život 50+

25.3.2015 jsem na tento blog vložil první příspěvek – Dám to nebo nedám? SRDCE mi napoví. Zahájil jsem svůj první sdílecí experiment skrze web. Je na světě méně než setinu mého života. Pro mě jde o něco velmi nového a jsem za tuto zkušenost velmi vděčný.

Děkuji

Blogem jsem začal sdílet některé zkušenosti, názory, tipy a úhly pohledu. Také to, k čemu mě osobně inspiroval Vision Quest. Těší mě, že články mají čtenáře, byť nekomentující. Všem, kteří zde zavítali a nahlédli pod pokličku blogu a stránek, ze SRDCE děkuji. Těší mě to, protože blog není veden podle marketingových a blogerských pouček a příruček.

Ze SRDCE děkuji čtenářům.

Platforma WordPress.com, kterou jsem si z nabídky webů 2.0 na začátku intuitivně vybral, mě až tak úplně neuspokojila. Proto zvažuji pokračování blogu Život 50+ na jiné platformě. Dojde k tomu až na přelomu roku 2015-2016, abych zde ještě zaznamenal letošní aktuality k barevným 50+1 experimentům. Chtěl bych zůstat u webu 2.0. Vlastní domény si nechávám pro jiné projekty. Vzhledem k tomu, co nyní čtu, co mě inspiruje a honí se mi hlavou, to může být do té doby ještě jinak.

Díky Mužské síle je můj život (ještě) barevnější

Svým způsobem to (v tom nejlepším slova smyslu) „zavinil“ výcvik Mužská síla 2014. Z pestré škály různých programů a kurzů, které jsem za 26 let „freelance“ kariéry absolvoval, šlo o jeden z menšiny, které mi opravdu v něčem změnily život. V literatuře z USA je to běžná sebevědomá fráze a slib pro mnoho programů a knih. Občas mám pocit, že tato vlna míří i k nám. Výcvik Mužská síla opravdu výjimečný je – hloubkou, zážitky, prožitky, vyvážeností, pestrostí, délkou, sdílením, hloubkou sebepoznání, novými vztahy…

V roce 2016 začne další běh, takže je mi ctí vás pozvat na dva informační večery v Ostravě – 27.10.2015 a 26.11.2015. Na Facebooku jsem tak už učinil.

MSM_2016_Ostrava_10

Pozvánka na setkání s Vaškem Němečkem, v úterý 27.10.2015 v Ostravě.

Program jako celek, jeho dopady a důsledky mě přivedly k barevnějšímu životu a pookřálo mé SRDCE.

10 osobních zkušeností za 6 měsíců s blogem 2.0

První měsíc s Facebookem jsem okomentoval zde. Jaké jsou mé dojmy, pocity a zkušenosti z prvních 6 měsíců, kdy to jako novic zkouším s blogem?

  • Je pro mě obtížné poskytovat instantní návody typu „5 kroků k…“ apod. Vidím často věci v souvislostech a různých spojitostech (vždycky jsem si tím „komplikoval“ život) a takový pohled považuji za autentičtější než ten, který je vytržen ze souvislostí.
  • Frekventovaně (a vědomě) používám slůvka je možné, možná, máte možnost. Vnímám existenci mnoha úhlů pohledů a řešení, zamlouvá se mi nechat volbu na každém čtenáři, ne mu vnucovat nějaký názor či pointu. Nejsem autor pro ty, kdo hledají snadné či jednoduché odpovědi.
  • Baví mě spíše se ptát. Otázky inspirují a názor je vždy jen jedním úhlem pohledu. Podle mého názoru je lepší ve vnějším světě hledat inspiraci a uvnitř sebe odpovědi. Je to pravdivější, než hledání instantních odpovědí pouze ve vnějším světě.
  • Nadpis/titulek nemusí dokonale vyjadřovat obsah. V mnohém mi to potvrzuje experiment s knihami v angličtině. Cítil jsem to i u některých vlastních článků. Lákavý titulek nemusí vždy znamenat stejně lákavý obsah. Platí to i naopak.
  • Užívám si spíše intuitivního psaní, než abych dělal nějaké dalekosáhlé rešerše tématu a příspěvky dlouze připravoval (profi-blogeři varovně zvedají prst). Jako u všeho – má to své klady i zápory. Zatím cítím, že na osobněji laděném blogu si to mohu spíše dovolit, než u blogu orientovaného na „monetizaci“, kde „obsah je král“.

Osobní Facebook.

  • Díky blogům (před půl rokem jsem zveřejnil také genealogický blog) jsem se odvážil i na český Facebook, dokonce k vytvoření stránek a skupin. Lze mu snadno podlehnout, na druhé straně mě inspiruje velmi pestrá mozaika názorů, perspektiv a pohledů. Zdá se mi, že pro mé vrstevníky či starší, to už FB a blogy nejsou až takovou „samozřejmostí“.
  • Lépe si umím představit blogování jako „práci“. Toto osahání si terénu mi (jako introvertovi) pomohlo více se uvolnit, a také vytvořit návyk napsat denně určitý počet slov.
  • Zatím jsem nepodlehl svodům statistik, SEO a podobných vychytávek. Patří však do strategického arzenálu profesionálního bloggera či každého, kdo chce zvýšit čtenost a návštěvnost svých stránek. Jsem si vědom, že tyto postupy mají na webech 2.0 svá omezení.
  • Díky sdílení na blogu a Facebooku a zapojení SRDCE jsem začal běhat. Byla to inspirace, kde rozhodnutí přišlo zevnitř (experiment č. 13) a „nakopnutí“ zvnějšku. Před půl rokem jsem netušil, že by blog mohl být spouštěčem.
  • Pokud jde o blog, jsem zvědav, zda a kdy se zlepším tak, abych vyprovokoval první komentář. 😊

Že by dnes? Jaké byly vaše blogerské začátky, zkušenosti, poučení a radosti?

Díky, na viděnou u manifestu velkomyslnosti.

 

„Být svůj“ – co způsobily zebry

Co způsobil Facebook

7.9.2015 jsem na Facebooku publikoval příspěvek, kde byly dvě fotografie se zebrami a text:

„Největší výzvou v životě je být svůj – ve světě, který se z nás snaží udělat takové, jako jsou všichni ostatní.“

FB

Následující slova ze dvou komentářů mě přinutily k tomu, že o tom píšu (a slíbil jsem to).

  • „Být jiný znamená být rebel.“ (Zdenka)
  • „Být jiný znamená, že mohu být jinak pootočená zebra.“ (Roman)

Být svůj, být jiný, být rebel, být černou ovcí, být autentický, jít proti proudu… Je to všechno na jedno brdo nebo jsou v tom jemné rozdíly?

Mým původní záměrem bylo naznačit, že je výzvou nepodléhat vnějším okolnostem, tlakům a „masážím“ – médiím, reklamě, marketingu, spotřebním, masovým, většinovým (mediálně a marketingově vnuceným) hodnotám, které se nás snaží leckdy přizpůsobit k obrazu/trhu svému.

Jen pár vět – zbytek je pro psychology a filozofy

Jako obvykle, je to o tisících různých úhlech pohledu, takže jen pár vět. Autenticita je míra, do jaké jsme věrní své vlastní osobnosti a jejímu charakteru, bez ohledu na vnější tlaky a okolnosti. Být svůj je to, co krkolomný pojem „autenticita / autentičnost / být autentický“ podle mého názoru nejvíce vystihuje. I když…

Slovník synonym u slova „autentický“ uvádí – původní, pravý, hodnověrný, opravdový, skutečný.

Ilustrační obrázek.

Myslím, že za tím, jak být svůj stojí:

  1. Jasný a relativně pevný a ustálený žebříček hodnot.
  2. Z toho vyplývá jednota slov a činů (i v situaci, kdy se nikdo nedívá a člověk je bez „publika“).
  3. Zdravá sebereflexe – zrcadlo vůči sobě, vlastnímu Sebe-vědomí, svědomí a bodu 1. Ne vůči okolí, společnosti…

Jak vidno, jazýčkem na vahách je postoj/vztah vůči vnějším tlakům, okolnostem, lákadlům, většinovému (až masovému) pojetí či názorům a společenskému zrcadlu. Je totiž nemožné být svůj a zároveň čekat, až to schváli okolí. Na druhé straně jsem přesvědčen, že být svůj neznamená odlišovat se „za každou cenu“.

Být rebel – myslím, že takto obvykle většina/masa hodnotí někoho, kdo je jiný než tato většina/masa. Z pohledu rebela je to vydělení se a vyčlenení z této masy. Většinově mívá „rebel“ nádech něčeho většinou/masou nepřijatelného, „společensky“ neúnosného, až dokonce opovrženíhodného. Na druhé straně si myslím, že být rebel může být pouhou pózou, umělou snahou o vydělení se a odlišení. A jsem přesvědčen, že póza není něco, co je autentické. Není to absolutní, ale individuální. Hrana je velmi tenká a neostrá. Jistě jsou i případy, okolnosti a situace, kde „být rebelem“ může být autentický (Slováci říkají „svojský“) postoj. Střetávají se tady úhly pohledu a rozhodčím není nikdo jiný, než svědomí a upřímnost přiznat si, co je pravé, co je pózou/taktikou a co je přijetí konceptu a společenského zrcadla, protože „to tak má“ většina.

Každá odlišnost od masy, normy, většiny znamená také „být jiný“. To však chápu jako záměrné „strategické“ odlišení se, posuzování, zda „už jsem dost odlišný/jiný nebo ještě ne“ apod. Opět v tom může být (a nemusí) póza, taktika, hraný záměr, určitý kalkul a nepřirozenost.

Mě osobně se nechce být jedním ze stáda zeber.

Co způsobí velkomyslnost?

Ostatně, za pár dnů budete moci posoudit svůj úhel pohledu vůči manifestu velkomyslnosti. Není z mé hlavy, ale hlásím se k němu. Jeho první bod:

1. Za něčím si stůjte!
  • Zjistím, za čím si stojím prostřednictvím koordinovaného procesu sebedotazování a zkoumání, abych objevil své jádro, to, kým skutečně jsem.
  • Zveřejním to, za čím si stojím.
  • Každý den se učiním viditelně zodpovědným vůči liteře i duchu toho, za čím si stojím.

Na mé FB stránce kouče se od 21. do 25.9.2015 postupně objeví všech 10 bodů manifestu.

Prostor pro diskusi a komentáře je zde.